Měli bychom jako žáci hrát na nástroje jen oduševnělé písně?

Sri Chinmoy: Závisí to na každém žákovi. Jestliže je někdo prvotřídním žákem a chce hrát na nějaký nástroj nebo zpívat, přirozeně bude hrát pouze oduševnělou hudbu, protože pokud hraje nižší vitální hudbu, spadne z vrcholu mangovníku. S největšími obtížemi vyšplhal nahoru a teď je tak šťastný, že sedí na nejvyšší větvi. Pokud však přijde pokušení a spadne dolů a zlomí si nohu, bude trvat několik let, než tam zase vyšplhá. Protože byl prvotřídním žákem, dokázal vyšplhat až na vrchol; ale když přišlo pokušení, spadl a stal se žákem sedmé třídy. Pro žáka sedmé třídy je téměř nemožné znovu vyšplhat na strom.

Jestliže vypijete desetkrát nektar a poté jen jednou jed, zemřete. Můžete pít nektar , kolikrát budete chtít, ale pokud vypijete jed jen jedenkrát, nebudete moci zrušit jeho účinek. Musíte to cítit takto: sedmkrát si můžete vzít cukr, ale pokud poté ochutnáte jen jedenkrát sůl, chuť cukru bude ihned zničena. Okamžitě budete cítit účinek soli.

Vždy je vhodné hrát pouze oduševnělou hudbu. Existují však různé úrovně a stupně oduševnělosti. Měli byste se pokusit hrát tu nejoduševnělejší hudbu, ale pokud nemůžete, snažte se o co nejvyšší úroveň oduševnělé hudby.

Musíte vědět, že pokud hrajete hudbu z vitální úrovně, jen podvádíte sami sebe. Hudba, která je inspirována z oblasti kolem pupku nebo pod ním, je vitální hudba. Ze srdce pochází psychická hudba, a z nejvnitřnějších zákoutí srdce, z velmi hlubokého nitra, pochází hudba duše. Pokud můžeme cítit, že to, co samo sebe vyjadřuje, není ani náš hlas, ani naše prsty, ale nějaká skutečnost hluboko uvnitř našeho srdce, pak budeme vědět, že to je hudba duše.