Část VI

HDWO 18-19. Sri Chinmoy 13. února 2005 v hotelu Hilton v Nanjingu, v Číně, promluvil k inspirovanému hledajícímu a odpověděl na otázku od svého žáka.

Hledající: Guru, přišel ke mně džentlmen z pekingského magistrátu. Řekl jsem mu: „Sri Chinmoy má studenty ve sto zemích.“ A on odpověděl: „To je jako OSN!“ Pak jeden z tvých žáků dodal: „Je to jen OSN všech srdcí.“ Prosím, Guru, nevynechej ve svém OSN srdcí Čínu!

Sri Chinmoy: Můj drahý hledající příteli, budu teď velmi upřímný. Navždy zůstaneš v mém srdci realizace Boha. Povím ti, že každý duchovní Mistr nejvyššího řádu představuje nejen Absolutního Pána Nejvyššího, ale také duchovní Mistry, kteří už nejsou ve fyzickém těle. Když následuješ duchovního Mistra nejvyššího řádu, když následuješ cestu Pána Buddhy, nebudeš mít žádné problémy uznávat naši cestu. Tvá duše mne a naši cestu přijala ze sta procent. Tvé srdce mne přijalo ze sta procent. Mnohokrát, mnohokrát, mnohokrát, mnohokrát ke mně tvá duše a srdce přišly — mnohokrát, mnohokrát od chvíle, co jsme se viděli poprvé. Byl to okamžik, kdy mne tvá duše a srdce plně přijaly s největší láskou a oddaností. Tvá mysl, vitálno a fyzická existence teď potřebují mír a klid.

Mám mnoho, mnoho žáků, jejichž srdce a duše mě plně přijaly, zatímco jejich mysl, vitálno a fyzická existence mě nepřijaly ze sta procent. Duše a srdce mě přijaly ze sta procent, ale mysl, vitálno a pozemské vědomí, tělo, jen z padesáti nebo šedesáti procent. Přijetí jejich duše a srdce je však tak silné, že svou mysl, vitálno a fyzické vědomí drží pod kontrolou. Máme také pár žáků, kteří mě přijali celou duší, srdcem, myslí, vitálnem i tělem. Všechny jejich části mě přijaly stoprocentně.

Obvykle to nedělám, ale tobě veřejně prozrazuji, že mě tvá duše i srdce přijaly ze sta procent. Odpusť mi, že to říkám, ale jestli půjdeš k jiným Mistrům potom, co jsi potkal mě, budeš mě s nimi jen srovnávat a budeš se cítit nešťastně, nanejvýš nešťastně. Možná v nich uvidíš něco pěkného, jako jsi to viděl tady, ale pak začneš srovnávat a budeš se cítit sklíčeně.

Tvá duše a srdce vyjádřily své pocity prostřednictvím oduševnělých slz. Nebyly to falešné slzy; nebyly to emocionální lidské slzy. Ne, tyto slzy přišly ze samotných hlubin duše, z hloubky tvého srdce. Právě teď ale tvá mysl a vitálno potřebují trochu více klidu. Když ho dostanou, když získají trochu míru, také mě budou moci přijmout. Nechci říct, že mě tvá mysl vůbec nepřijala — ne, ne! To bych nebyl upřímný. Tvá mysl mě přijala, ale ne tak, jak to udělalo tvé srdce. Nechci je známkovat, tvoje mysl, vitálno a pozemské vědomí mě však přijaly jen do určité míry, zatímco tvoje srdce a duše mě přijaly z celého srdce. Přijaly mě úplně, úplně.

Dokonce i tady jsou žáci, kteří se mnou byli po mnoho, mnoho let, a jejichž duše a srdce jsou stoprocentně pro mě, naprosto pro mě, ale jejichž mysl kolísá. Občas mě mysl přijme z osmdesáti, z devadesáti nebo devadesáti pěti procent. Na cestě jsou však i tací, jejichž mysl mě přijala jen ze sedmdesáti nebo šedesáti procent. V některých případech mě vitálno a mysl i po mnoha letech přijímá jen z třiceti až čtyřiceti procent.

Nemálo z nich mě ale přijalo celým srdcem, ze sta procent, se svou aspirací, zasvěcením a sebedáváním. Celá jejich existence je jen pro mě, jen pro mě. Jejich jedinou touhou je projevit tady na zemi mé světlo, které je Světlem Nejvyššího. Nic ode mě neočekávají. Do takovéto kategorie řadím pár žáků. Získávají nezměrnou radost jen tím, že mě těší a naplňují mým vlastním způsobem.

Někdy se však vloudí touha, a když se jich tato touha zmocní, proklínají se. Proč? Pokaždé, když po něčem touží, a tato touha se může dotknout i té nejvyšší ctižádosti, sklíčí je to, protože cítí, že se ode mě vzdalují. Vědí, že mě zcela přijali, a ať udělám jakékoliv rozhodnutí v jejich vnějším nebo vnitřním životě, je to pro jejich dobro. Z rozkazování nemám žádnou radost. Nejsem velitel. Přijal jsem je ale za své vlastní, zcela vlastní. Oni jsou velmi vděční, že jsem je přijal za své vlastní, a já jsem rovněž velmi vděčný, že jsem je mohl takhle přijmout. Mám pár takových žáků.

Mám ale i takové, kteří se mnou nejsou stoprocentně. Jsou se mnou jen jejich duše a srdce a v některých případech i to srdce občas zmizí, když silná mysl zastíní slunce srdce. Vždy neplatí, že lidé, kteří na naší cestě zůstávají čtyřicet nebo padesát let, dělají pokrok. V některých případech dělali nejrychlejší pokrok, když byli na cestě pět nebo deset let. Teď, když jsou na cestě dvacet, dvacet pět, třicet nebo třicet pět let, značně klesli. Někteří po mnoha letech s námi cítí, že promarnili svůj život. Cítí, že jejich mysl zkostnatěla a dál už jít nemohou.

Vždycky říkám, že v duchovním životě neexistuje žádná věková bariéra. Duchovní pokrok lze dělat až do posledního dechu. Odchází-li poslední dech s nejvyšší upřímností k Nejvyššímu, lze i v této poslední chvíli udělat pokrok. Někteří žáci ale rozhodně klesli, klesli. Buď upadli výrazně, nebo jen do určité míry, anebo i opravdu politováníhodně. Někteří si naopak svoji výšku udržují či pokračují ve svém pokroku.

Na vánočním výletě dělají někteří žáci ohromný pokrok. Je to, jako by si ukládali peníze do banky. I kdyby až do konce roku žádný další pokrok neudělali, peníze si mohou vybírat — tedy aspiraci, zasvěcení a všechny své dobré vlastnosti. Někteří udělají během těchto tří měsíců tak mimořádný pokrok.

Ty se, můj drahý hledající příteli, nenech odradit. Můžeš se ponořit dovnitř, abys viděl, jestli mluvím pravdu. Tvoje duše a srdce mě přijaly. Už jsi byl u jednoho nebo dvou Mistrů. Když teď půjdeš ještě za dalšími, budeš je v mysli neustále se mnou srovnávat. Kdo však jsem, abych říkal takové věci? Mám-li ale mluvit za Nejvyššího, spojení mezi tvou duší a mým srdcem je nekonečně, nekonečně silnější. Nelichotím ti.

Žádám všechny žáky, aby nestřídali lodě. Pokud se některá loď znovu a znovu potápí, a není naděje, že by doplula k cíli, má člověk právo z takovéto lodi přejít na tu, která pluje rychle, cítí-li, že mu pomůže naplnit jeho slib. Existují takové lodě. Když je ale někdo se svou lodí spokojený, má rada zní: nikdy, nikdy nepřestupujte. Pokud však loď neustále otálí, má jednotlivec právo učinit konečné, bezchybné rozhodnutí vybrat si jinou loď.

Někteří lidé jsou na lodi, ale nejsou aktivní. Na nic se nedívají, nic nesledují. Říkávám, že i když usneš a nebudeš vidět, co se kolem děje, nevadí; můžeš zůstat klidně spát. Někteří žáci nejsou cestě plně oddaní. Nejsou na sto procent ani ve světě aspirace, ani ve světě zasvěcení. Protože ale zůstávají na cestě, nejdou z kopce. Udržují si svůj duchovní standard.

Můj příteli, drahý hledající příteli, povím ti, že co se týká tvé duše a tvého srdce, je tvé přijetí stoprocentní. Když ale ostatní části tvé bytosti nejsou spokojené, co na to mohu říci? Ve své lodi mám žáky, kteří mě celou bytostí — tělem, vitálnem, myslí, srdcem a duší — stále nepřijali.

Každý den říkám tajemství všech tajemství: zpíváme a modlíme se k Nejvyššímu, aby nám nedával svobodu. Každý chce svobodu, svobodu, svobodu! Kdo by nechtěl svobodu? Zapomínáme ale, že ji na sto procent zneužíváme. Některé země hájící svobodu jsou předvojem zkázy. Naše filozofie teď zní: „Nedávej mi žádnou svobodu.“ Vím, že ve chvíli, kdy si od Boha vezmu svobodu, oddělím se od Něj a jsem neustále náchylný dělat chyby. Pokud říkám: „Bože, miluji Tě bezvýhradně a nepodmíněně,“ pak nemám žádnou vlastní volbu. V tu chvíli se modlím: „Nedávej mi žádnou svobodu.“ Vím, že kdybych se pro svobodu modlil a dostal ji, mohl bych provést nejžalostnější hloupost a zničit celý svůj duchovní život.

Říkám Bohu: „Nedávej mi svobodu. Spoutej mě, drž mě uvnitř svého Srdce. Nepotřebuji svobodu! Radost je skutečnou svobodou a má radost je spojená s Tebou.“ To je má svoboda. Svoboda znamená radost. Ve svém životě mohu mít svobodu. Když se však modlím k Bohu: „Nedávej mi svobodu,“ znamená to: „Chci být s Tvými rozhodnutími naprosto ztotožněný. Každé rozhodnutí, které pro mě učiníš, je dokonalé.“ Poslední rok nebo dva cítím nejvyšší nezbytnost, aby se žáci modlili k Nejvyššímu, aby jim nedával svobodu.

Tato filozofie se zásadně liší od filozofie vnějšího světa. Modlím se: „Nedávej mi svobodu.“ Co ale svoboda znamená? Vím, že má svoboda znamená, že budu tropit hlouposti, hlouposti a hlouposti, zatímco když mě neustále povede Nejvyšší, bude dělat chyby On? Jestliže máme dojem, že v našem životě udělal takzvanou chybu, brzy uvidíme, že nás jen pozvedl do nových výšin. Na jedné úrovni vědomí to můžeme brát jako porážku, ale na jiné úrovni to je velké dosažení.

Sri Aurobindo řekl: „Selhání toho, koho vede Bůh, není selháním.“ Bůh zná Konečný Cíl, protože Bůh Samotný je konečným Cílem. Když mě žáci berou jako svůj Cíl, nebudou cítit, že jsem něco řekl nebo udělal nesprávně. Těm, kdo mě přijali celým srdcem, si přeji říci, že váš Cíl není někde jinde, je uvnitř mě. Je v mé vnitřní existenci.

Lidé, kteří dosáhli nejvyšší, nejdokonalejší výšky, představují nejen Boha, Absolutního Boha, ale také své starší bratry — jako jsou Šrí Ráma, Šrí Krišna, Pán Buddha, Šrí Čaitanja, Spasitel Kristus, Šrí Rámakrišna, Sri Aurobindo a další. Je to to samé světlo. Nejvyšší poslal nanejvýš vybrané jednotlivce, aby konali Jeho Práci. A způsobem, jakým Absolutní Nejvyšší vedl tyto duchovní osoby nejvyššího řádu, vždy povede i ty nanejvýš vybrané pro své Projevení.

Existuje mnoho, mnoho Guruů, bezpočet Guruů. Svámí Vivékánanda jednou řekl: „Ve východním Bengálsku rostou Guruové jako houby po dešti.“ Tolik lidí z východního Bengálska jej obtěžovalo. Říkali: „Prosím, prosím, pojď se podívat na mého Gurua! Realizoval Boha. Je to Avatár, Avatár!“ Proto Svámí Vivékánanda prohlásil: „Ve východním Bengálsku rostou Guruové jako houby po dešti.“

Tady na zemi nemá každý stejnou výšku. S veškerou upřímností si přeji říci, že ne všichni duchovní Mistři jsou na stejné úrovni. Pokud použijeme slovo „zástupce“, každá lidská bytost je zástupcem Boha — ty, já, každý. Kdokoliv přijal lidskou inkarnaci, je zástupcem Boha. Musíme však vědět, že určitý zástupce Boha může ztělesňovat, odhalovat a projevovat jen kapku Boží božskosti.

Všechny lidské bytosti jsou zástupci Boha, pokud v Něj mají víru. A ti, co v Boha nevěří, přece jen v něco věří! Jejich tvrzení „žádný Bůh není“ je jako můj Bůh, protože ve svého „žádného Boha“ mají víru. Nejdůležitější je mít v něco víru. Já říkám: „Bůh existuje, Bůh existuje.“ Věřím v Boha. Pokud říkáš: „Žádný Bůh není, žádný Bůh není,“ dobrá! Věříš, že Bůh není, a pro mě je tato víra stejná jako víra v Boha. Považuji takovou víru za víru v Boha, protože Bůh je všudypřítomný, všemocný. Kdo však v Boha věří přímo, dělá naprosto správnou věc. Říkat, že Bůh neexistuje, je jeden způsob vyjádření pravdy. Používáme termín „Neti, neti“ — „Ne toto, ne tamto“ — sám však názor těch, co v Boha nevěří, nesdílím.

Nerozumíme způsobu, jakým mohou některé nebožské či nepřátelské síly ohrozit Stvoření. Tyto síly jsou ztělesněny některými jedinci. Je to něco nepochopitelného a velmi bolestivého a my nechceme jít na tuto stranu Stvoření. Pokoušíme se žít s Bohem naší aspirace a našeho zasvěcení. Pokud myslíme na zničení světa určitými silami, určitými jedinci, jsme ztraceni a nedokážeme nalézt správný způsob, jak změnit svět. Nedokážeme změnit ani svoji mysl, svůj vlastní život. Jak bychom mohli změnit běh světa? Nemůžeme! Nechoďme tedy na stranu nebožských sil.

Znovu vám všem ale opakuji, vy všichni jste zástupci Boha. Bůh dal některým jedincům schopnosti nekonečného oceánu. Někteří jsou jako řeky, někteří jako rybníky, někteří jako plavecké bazény, někteří jako potůčky a někteří jako drobné kapky vody. Ať už máte ale jakékoliv schopnosti, jakmile přijmete lidskou inkarnaci, stáváte se rozhodně zástupci Boha.