Má všechno, co děláš a neděláš, nějaký význam? Například, když si někdo bere prašád a kolem je spousta lidí, je důležité, jestli se na toho člověka podíváš nebo ne, nebo je to občas jen náhoda?

Sri Chinmoy: Vůbec ne! I když se na tebe nepodívám, dveře svého srdce nechávám doširoka otevřené. Kdybys byl moudrý, řekl by sis: „Ó, Guru nepotřebuje používat své lidské oči. Jeho třetí oko i dveře jeho srdce jsou doširoka otevřené.“ Pak bys ode mne dostal všechno. Jenže když ke mně přicházíš a stoupneš si přímo přede mne a já se přitom dívám na někoho jiného, tak jsi úplně vedle! Dostaneš nula bodů, když si myslíš: „Guru se dívá na opačnou stranu, jak od něj mám něco přijmout?“

Bereš-li si prašád, mám dveře svého srdce doširoka otevřené. Jen vstup do mého srdce. Nemusím se na tebe dívat. Jak bych se mohl dívat na každého? To nejde. Když ale nechám dveře svého srdce otevřené pro všechny, nemusím je otevírat každému zvlášť. Nechávám je otevřené s takovou náklonností, láskou a sladkostí. Když si bereš prašád, musíš cítit: „Guru pro mě nechává dveře svého srdce doširoka otevřené.“ Jinak se stane, že se místo na tebe podívám nalevo či napravo, a ty si pomyslíš: „Ó Bože, Guru se o mě nestará. Stojím přímo před ním, ale on nemá čas na mě myslet.“ Tak to není!

Když vidím, že má někdo ohromný hlad, hned se snažím této konkrétní osobě věnovat nepodmíněnou pozornost. Dám ti příklad. Nedávno mě někdo upozornil na matku jednoho žáka. Navenek jsem nevěděl, o koho se jedná. Pár dní tu s námi byla na vánočním výletě. Před dvěma nebo třemi dny si přicházeli lidé pro prašád a ona se místo na mě dívala na záda někomu, kdo stál v řadě před ní, nebo kdoví, na co se dívala. Určitě se nedívala na mě a ani její koncentrace nesměřovala ke mně. Přesto ji můj soucit a láska šly požehnat. Řekl jsem si: „Nemusí se na mě dívat.“ Vléval a vléval jsem do ní svou nepodmíněnou náklonnost a lásku.

Nepodmíněné věci se stávají! Ta paní na mě v tu chvíli nijak hluboce nemyslela. Je to velice milá dáma, velice milá, a byl jsem moc rád, že tam s námi byla. Jenže v okamžiku, kdy kolem mě během prašádu procházela, úroveň jejího vědomí nebyla moc vysoko či hluboko. I tak jsem jí chtěl něco dát. Stává se, že někdo v dané chvíli nic nechce. Když dítě nechce něco jíst, matka jej k tomu občas donutí. Já ale nikoho nutit nemusím. Mohu snadno do toho člověka vstoupit a nasytit jeho duši. Takto jsem nasytil i její duši, srdce a celou její bytost.

Svou práci mohu dělat tolika různými způsoby! Nemusím používat jen jediný způsob. Mohu se dívat na tebe a současně se moje třetí oko dokáže dívat na spoustu dalších lidí. I moje srdce má také tuto schopnost. Dveře mého srdce se otevřou a hned vidím, jak vchází ten nebo tamten. Naproti tomu někdo může stát přímo přede mnou a jeho vědomí není vůbec vysoko. Dívám se na toho člověka a lidé si myslí, kolik toho do něj vlévám. A přitom to není pravda! Může působit jen můj soucit.

Někteří lidé mé požehnání opravdu přijímají, když stojí přede mnou. Ale jen to, že si stoupneš přede mne, neznamená, že budeš velmi vnímavý. Někdo možná stojí v dlouhé frontě a má před sebou třicet nebo čtyřicet žáků. Ke mně ale přichází jeho vnímavost. A ti, kteří zrovna procházejí kolem mě, nemusí být vnímaví vůbec. Ať už jsi kdekoliv, tvá vnímavost ode mě přijímá všechno.

Když chci něco vnitřně někomu dát, dám mu to nepodmíněně, a nezáleží na tom, jestli je připravený nebo ne. V takovou chvíli na nic nečekám. Nic ode mě nechceš? Nevadí, já ti něco dát chci! Vím, že to, co dávám, není jed. Je to nektar. Nijak ti to neublíží.

Dnes má jedna dívka narozeniny. Když kolem mě procházela, viděl jsem sárí, které měla na sobě, ale nepodíval jsem se jí do obličeje. Viděl jsem ji, jak stála v řadě, ale když přišla až ke mně, navenek jsem jí nevěnoval žádnou pozornost. Jen jsem se podíval na její sárí. Neviděl jsem pořádně její tvář, takže jsem dal všechno jejímu sárí. Tomu se říká okultismus. Okultismus nemusí vstupovat tváří, očima nebo nosem. Všechno, co jsem jí chtěl dát — svá požehnání a lásku — jsem dal prostřednictvím jejího sárí. Dal jsem jí okultní požehnání. Požehnal jsem jí a všechna má láska a požehnání vstoupily do jejího sárí. Pak hned přešly do jejího srdce. Takové věci jdou v okultismu dělat. Sárí bylo jen nástrojem.

Někdy se dívám na tvé nohy, ale dávám přímo tvému srdci. Může se stát, že se dívám na tvé srdce, ale nedokážu do něj vstoupit, zatímco když se dívám na tvé nohy, nacházím v nich větší vnímavost než ve tvém srdci.

Když kolem mě procházíš, může se ti zdát, že se na tebe nedívám. Přesto se musíš pokusit být co nejoddanější a nejvnímavější. Jinak ode mě nemusíš nic, vůbec nic přijmout! Někdo přijme čtyřicet procent, někdo šedesát, někdo osmdesát. Někteří ale nepřijmou nic. Kde je jejich oduševnělost, kde je jejich oddanost, když kolem mě procházejí? Běda, občas vůbec nic nevidím. Musím říci, že obvykle jsou během prašádu oduševnělejší dívky. Někdy ale chlapci mívají lepší meditaci než děvčata, zatímco si dívky berou prašád.

V den, kdy pocítíš a uvěříš, že dokážu dělat spoustu, spoustu věcí současně, uděláš nejrychlejší pokrok. Jen proto, že to sám nedokážeš, jen proto, že sám dovedeš dělat v danou chvíli jen jednu věc, neznamená, že jsem na stejné úrovni. Pokud si to myslíš, je to chyba. Král Surakarty a mnozí další mě vnitřně viděli, zatímco jsem zrovna byl se svými žáky a povídal si s nimi.

Dokážeš-li cítit a vědět, že zvládnu dělat mnoho věcí současně, budeš si víc uvědomovat svůj duchovní život. Jinak platí „sejde z očí, sejde z mysli“. Jakmile jsem před tebou, chováš se tak božsky! Ale když odejdu, když mě nevidíš, všechny tvé nezbedné vlastnosti vycházejí do popředí. Pokud dokážeš cítit, že jsem poblíž a dívám se, jak tropíš hlouposti, že si užívám tvých vtípků, jsi v bezpečí. Máš-li ale pocit, že můžeš vtipkovat a dovádět, protože jsem pryč, je to chyba. Jsi v bezpečí, jenom když vnitřně cítíš a vidíš, že se raduji z tvých vtipů, přestože nejsem v tvé fyzické blízkosti. Když mě ale během tvého žertování necítíš a nevidíš, řekneš si později: „Ó Bože, promrhal jsem tolik času, tolik času!“

Výborná otázka!