Část III

HDWO 5-10. Na následující otázky odpověděl Sri Chinmoy 29. prosince 2003 v hotelu Sheraton Mustika v Yogyakartě, Indonésii, kde byl se svými žáky na vánočním výletě.

Když se chci modlit pro určitou božskou kvalitu, nevím o žádném jiném způsobu, než je opakování jejího jména. Má výraz v angličtině nějakou sílu vynést tuto kvalitu do popředí?

Sri Chinmoy: Když si vzpomenu na Keatsovu báseň, která začíná „Záležitost krásy je radostí navěky“, je to pro mě jako mantra. Stačí jenom ten verš říkat oduševněle. V angličtině je takových frází mnoho. A Sri Chinmoy ve svých spisech nabídl ne stovky, ale tisíce a tisíce manter! Záleží jen na tvém pocitu při pronášení tohoto slova. Pro mě neexistuje rozdíl, když říkám „čistota, čistota“ a „pavitrata“ nebo „pavita“. Říkám ti, že pokud recituji „čistota“ oduševněle, úplně to stačí. Nemusím hledat, jak se to řekne bengálsky nebo v sanskrtu, abych tomu dal mantrické vyjádření.

My Indové jsme jen podvodníci, když se vychloubáme a říkáme, že jedině my máme mantry a že osvícení dosáhneš jen opakováním Gájatrí mantry. Co potom křesťané, kteří také dosáhli osvícení? Znali snad Gájatrí mantru, Asato ma sad gamaya a další sanskrtské mantry? Ne! Záleží na oddanosti, s jakou mantru opakuješ. Anglická slova nepochybně mají mantrické vlastnosti. Jen klameme svět, když říkáme, že osvícení lze získat pouze studiem sanskrtu a recitováním jeho manter. Proč by ses měl učit sanskrt? Když ti Bůh dal jako mateřský jazyk angličtinu, musíš se snad naučit sanskrt, abys byl šťastný? Z miliónu sanskrtských učenců získá osvícení možná jediný, zatímco člověk, který nezná v sanskrtu jediné slovo, ale pronáší je oduševněle — třeba i se špatnou výslovností — může být osvícen. Je to oduševnělost jednotlivce, co se počítá.

Ať už potřebuješ jakoukoliv kvalitu — odvahu, čistotu nebo víru — stačí toto slovo opakovat v rodném jazyce. Nemůžeš-li z něj udělat větu, opakuj jen slovo. Co jiného je mantra? Je to záležitost opakování, opakování. Mantra může být jedno slovo, dvě nebo tři slova, verš či dva. Nejdůležitější je oduševnělost. Pokud máš uvnitř sebe oduševnělost, budeš mít i dokonalé mantrické vyjadřování.

Nikdy, nikdy si nemysli, že se musíš naučit sanskrt — Védy, Upanišady a všechna ta další díla. Můj bratr byl sanskrtským učencem, opravdovým učencem. Jsem ale já učenec? Zdaleka ne! Můj bratr opakoval mantry z Upanišad a Véd miliónkrát a miliónkrát. Co se mě týče, neznám jich ani padesát, a přesto jsem realizoval Boha.

Při opakování manter se počítá jen tvoje oddanost. Používáš-li anglická slova, říkáš-li „čistota“: „odvaha“ nebo „víra“ oduševněle, neumí snad Bůh anglicky? Copak umí jen sanskrt? Nemysli si, že zná jen sanskrt a angličtině nerozumí! Bůh ti jako mateřský jazyk dal angličtinu. Poslal tě do anglicky mluvící země a ty bys měl její jazyk používat oduševněle, oduševněle, oduševněle.

Když dítě pláče, je snad jeho bengálština nebo angličtina bezchybná? Když dítě pláče, matka rozumí, co potřebuje, a běží k němu. Dítě je ve svém pláči tak upřímné. Zoufale od matky něco potřebuje — sladkost, mléko nebo něco jiného. Budeme-li nějaké slovo opakovat se stejnou oduševnělou upřímností, nepochybně dosáhneme nanejvýš uspokojivého výsledku. Musí tam však být oduševnělost i upřímnost. Jinak budeme jen opakovat jako papoušek.

Lidem, kteří sanskrt neznají, může sanskrtský učenec říct: „Měl bys procvičovat Asato ma a další ranní mantry pro východ slunce.“ Jenže kdyby byl sanskrt jediný jazyk pro mantry, Bůh by vytvořil jen Indii, a ne ostatní země! V takovém případě by v celém Božím Stvoření existoval jen indický subkontinent a ostatní země a kontinenty by existovat nemohly, protože by v nich sanskrtské mantry nebyly dostupné. To je absurdní!