V písni „Bhulite diyona“ jsou zmíněny čtyři aspekty Nejvyššího: Jeho Nohy, Jeho Oči, Jeho Poselství a Jeho Sen. Co bychom si měli představit nebo vizualizovat, když zpíváme jednotlivá slova, a co z nich získáme?

Sri Chinmoy: V tu chvíli si musíte představit osobní aspekt Nejvyššího. Nejvyšší je obojí, osobní i neosobní. Zkuste si přímo před sebou představit krásnou zlatou Bytost. Když se podíváme na obrázek Matky Kálí, zdá se být velmi temná. Ale Matka Kálí je ve své nejvyšší skutečnosti zlatá. Našeho Nejvyššího si také musíme představit jako tu nejkrásnější zlatou Bytost.

Použijte sílu své představivosti. Použijete-li sílu představivosti, dokážete si představit Jeho Nohy, Jeho Oči, Jeho Poselství a Jeho Sen — Sen, který má ve vás, v každém — Jeho vlastní Sen, který chce projevit ve vás a prostřednictvím vás. Pro každého zasel nový Sen. Musíte se k Němu modlit, aby ve vás projevil svůj Sen. Při zpívání druhé části musíte s naprostou pokorou cítit, že se vaše tělo, vitálno, mysl, srdce a duše klaní až k zemi. Představte si, že se vaše duše klaní Nejvyššímu, následována srdcem, myslí, vitálnem a fyzickým. Všechno, co máte, a všechno, čím jste, je zcela u Nohou Nejvyššího.

Používám slovo klanět se, ale to není to správné slovo. Klanět se může znamenat jen pokývnout hlavou. Musíte cítit, že se klaníte tradičním indickým způsobem. Tak, že se před sochou v chrámu položíte s tváří na zem. Neznamená to se předvádět, to rozhodně ne! Pokud budete ležet u nohou sochy a budete přitom myslet na zítřejší snídani, tak to bude k ničemu. Musíte naprosto cítit, že jste pokorní jako smítko prachu nebo jako zrnko písku. Když vyšla do popředí Svámí Vivékánandova pokora, říkával, že Šrí Rámakrišna by mohl stvořit tisíce a miliony Vivékánandů jen z pár smítek prachu a zrnek písku. To je upřímná pokora. Takový způsob klanění se si potřebujete představit v této písni — klanění, při kterém se stanete ztělesněním nejčistší pokory. Musíte cítit, že nejste nic jiného než smítko prachu a že tuto bezcennou věc pokládáte k Nohám Nejvyššího.