Řekne nám naše upřímnost vždycky, zda těšíme Boha Jeho vlastním Způsobem?

Sri Chinmoy: Ne, upřímnost může být oklamána vitálnem. Naše upřímnost je často otrokem vitálna. Vitálno může přimět mysl, aby porozuměla některým věcem velmi zvláštním způsobem. Mysl vám může říci, že uděláte-li něco určitým způsobem, je to upřímný způsob. Ale vitálno umí mysl snadno oklamat a říci: „Ne, toto není upřímný způsob. Ten druhý způsob je upřímný.“

Musíme vědět, odkud upřímnost pochází. Je-li ze srdce, pak jí pomůže osvícení duše. Ale pochází-li z mysli, pak není spolehlivá. Upřímnost mysli je jako prospěchář: budu k tobě upřímná, pokud mi prokážeš velkou laskavost, ale pokud mi tu laskavost neprokážeš, nebudu upřímná. Mentální upřímnost se velmi často chová jako prvotřídní prospěchář a také lidské vitálno je takový darebák. Když přijde vitálno, snadno může změnit myšlenky mysli, dokonce i když má mysl dobré úmysly. Vitálno může změnit pocit upřímnosti, který mysl má.

Upřímnost nestačí, abychom se dozvěděli, zda těšíme Boha. Upřímnost je první krok. Druhým krokem je odhodlání. Každý den můžeme být k sobě upřímní. Když máme špatné myšlenky, můžeme pak říci: „Mám špatné myšlenky. Poznávám je. Beru to na vědomí. Přiznávám, že mám špatné myšlenky, nebožské myšlenky, škodlivé myšlenky a neaspirující myšlenky. Jsem tak upřímný.“ Ale toto je zbytečné. Je pravda, že se chováme mnohem lépe než ostatní, kteří neberou své špatné myšlenky na vědomí nebo je nepoznají. V našem případě jsme přinejmenším připraveni připustit, že chováme špatné, nebožské, vitální myšlenky. Ale musí přijít odhodlání. Chybí-li odhodlání, neuděláte další krok.

Kolik lidí si uvědomuje své špatné skutky? A kolik z nich je odhodlaných tyto skutky neopakovat? Jedině přijde-li odhodlání, můžete se dostat o krok dál. A i když přijde odhodlání dnes, nemusíte být v přeměně svých špatných myšlenek a činů úspěšní. Kolikrát dítě spadne, než se naučí správně chodit? Zpočátku se upřímně snaží vstát a jít, ale upřímnost nestačí. Potřebuje odhodlání. Jinak když spadne, vzdá to. Znovu a znovu musí prokázat svou odhodlanost.

Ve vašem případě, v případě každého, je upřímnost naprosto nezbytná. Má vrcholný význam, ale sama o sobě nestačí. Potřebujete také odhodlání. A i když máte odhodlání, je nezbytná také Boží Milost. Samo odhodlání totiž může pocházet z vitálna, ne z psychické bytosti či z duše. Vitální odhodlanost říká: „Tak či onak se ze mě zítra stane dobrý člověk.“ To ale nepomáhá k přeměně vašich činů.

Jediná věc, která pomáhá, je Boží Milost. Musíte se k Bohu zbožně a se slzami modlit: „Dej mi odhodlání změnit můj život. Pak Tě budu moci vždy těšit Tvým vlastním Způsobem.“ Jestliže získáte odhodlání ze své modlitby a meditace, je to skutečné odhodlání. Jinak pokud přinesete do své bytosti nějaké myšlenky a nápady agresivním způsobem, pak odhodlanost není odhodlaností. Skutečné odhodlání musí vzniknout z vroucích modliteb nebo velmi hlubokých meditací. Pochází-li odhodlání odtud, jedině pak může změnit váš život. Jinak upřímnost sama sice nestačí, ale je lepší než neupřímnost.