Část II: Oddanost Mistrovi

Jak mohu Nejvyššímu v tobě sloužit vědoměji?

Sri Chinmoy: Abyste vědoměji sloužili Nejvyššímu ve mně, musíte stále pamatovat na jedno slovo. Tímto slovem je „očekávání“. Jestliže očekáváte ode mě něco svým vlastním způsobem, jestliže si myslíte: „Budu-li se dnes ke Guruovi upřímně modlit, zítra se na mě může usmát nebo může mým sestrám a bratrům o mně říct něco pěkného,“ nebudete sloužit Nejvyššímu ve mně. Nikdy ode mě neočekávejte nic svým vlastním způsobem. To bude úplný začátek vaší nejoduševnělejší služby.

Většina z vás, pokud ne všichni, tuto politováníhodnou chybu děláte. Každý ode mě něco svým vlastním způsobem očekává. Můžete ode mě něco očekávat, protože mi přese všechno něco dáváte svou aspirací. Určitě vám dám něco na oplátku, ale dám vám to svým vlastním způsobem. Člověk, který realizoval Boha, nedokáže být lakomý, nedokáže být malicherný, nedokáže být lhostejný. Ale jestliže si myslíte, že o vás něco někomu pěkného řeknu, nebo že vás budu chválit jen proto, že jste meditovali dvě hodiny, pak ode mě něco očekáváte svým vlastním způsobem. Musíte vědět, že to je chyba.

Bůh chce vidět, jak upřímně se chcete ponořit do mé duchovní cesty. Přišli jste sem pro uznání, že jste časně ráno meditovali nebo jste ve městě plakátovali a podobně? Jestliže chcete uznání, je služba pryč. Pravá služba umře v okamžiku, kdy pláčeme po vnějším uznání. V samotném činu pravé služby je vždy vnitřní uznání. Ve chvíli, kdy děláte něco oduševnělého pro Nejvyššího, okamžitě k vám proudí slzy vděčnosti mé duše. Dokonce ještě před tím, než začnete, přichází má vděčnost, jste-li jen odhodlaní udělat něco pro Nejvyššího. Může to trvat šest měsíců nebo šest let, než to uděláte, ale samotná skutečnost, že jste ochotni udělat něco pro Boha, mě činí více než šťastným, protože na zemi existují miliardy lidí, kteří nechtějí pro Boha vědomě udělat nic.

Od této chvíle kdykoliv něco uděláte, neočekávejte ode mě nic svým vlastním způsobem. Neočekáváte-li ode mě vůbec nic, je to to nejlepší, ale obvykle je pro lidské bytosti nemožné neočekávat. Řeknete si: „Proč by nám neměl dávat, jestliže dáváme my jemu?“ Ale pokud si člověk vytvořil vnitřní spojení, vnitřní jednotu, nepotřebuje nic očekávat. Je svatou povinností duchovního Mistra neustále sloužit svým žákům. Vy hrajete úlohu svou aspirací: to je vaše služba. Mistr hraje svou roli zájmem, soucitem a pocitem jednoty, které pozvednou vaše vědomí. Vědomá služba, je-li oduševnělá, oddaná a nepodmíněná, nepotřebuje žádné uznání. Samotná skutečnost, že jste schopni vědomě sloužit svému Mistrovi, je pro vás tou nejhlubší radostí a pýchou. Ale je-li pro vás obtížné nic neočekávat, rád bych řekl, že vaše očekávání by mělo být toto: „Cokoliv, co cítí, že je pro mě nejlepší, mi dá svým vlastním způsobem, podle své vlastní vnitřní vize. Sehrál jsem svou roli tím, že jsem mu dal to, co mám — svou aspiraci. On sehraje svou roli tím, že mi v Boží hodinu dá svou realizaci Božím vlastním způsobem.“

V průběhu každého dne děláte stovky věcí. Když brzy ráno vstanete, vyhraďte si ještě před tím, než opustíte postel, jednu vteřinu na to, abyste řekli: „Ó Nejvyšší, učiň, ať jsem Ti bezpodmínečně oddaný, ať Ti dokážu sloužit Tvým vlastním Způsobem.“ Před tím, než si vyčistíte zuby, než se osprchujete, než začnete meditovat, než začnete jíst, můžete modlitbu zopakovat. A jakmile každou aktivitu dokončíte, můžete udělat to samé. Jestliže se před a po každé aktivitě vědomě modlíte, abyste sloužili Nejvyššímu nanejvýš oddaně a bezpodmínečně, uvidíte, že tuto modlitbu můžete říkat nejméně stokrát denně. Jakmile jednou začnete odříkávat tuto modlitbu, uvidíte ve svém životě všechny možné aktivity, před kterými ji můžete opakovat. Dokonce se můžete modlit po každém nápadu, který vstoupí do vaší mysli. Jestliže vás napadne, že musíte jít do Centra, měli byste říct: „Musím tam jít, abych se plně věnoval svému Mistrovi.“ Jestliže vám tato myšlenka přijde na mysl před tím, než vejdete do Centra, předtím, než vejdete do meditační místnosti, uvidíte svůj vlastní pokrok. Kdykoliv jdete do Centra s myšlenkou, že tam přicházíte navštěvovat svého Gurua nebo své přátele, je to zbytečné. Chodit do Centra je nutné, ale je něco ještě nutnějšího, než jen chodit do Centra. Ihned se musíte ptát: „Proč tam chodím?“ A vaše odpověď musí být: „Abych realizoval Boha, sloužil Bohu a sloužil svému Mistrovi.“

Pokaždé, když se chystáte něco udělat, zkuste vynést do popředí důvod, proč to děláte. Jestliže studujete, neměli byste si myslet, že vás třeba požádám, abyste někde učili. To, co byste měli cítit je, že až přijde čas, tak vám řeknu. Měli byste cítit, že smyslem vašeho studia je sloužit Nejvyššímu v jiných lidských bytostech. Jestliže k vám přijde myšlenka, že studujete, abyste mi sloužili, děláte správnou věc. Jestliže studujete pouze proto, abyste získali dobré známky a mohli učit na nějaké vysoké škole, není to dobře. Vaše dobré známky, které dostáváte u zkoušek, by měly být takové, abyste mohli sloužit Nejvyššímu ve mně.

Pokaždé, než se něco odehraje, snažte si před očima své mysli představit ideál. A co je tímto ideálem? Vaším ideálem je realizovat Boha. Co je vaším dalším ideálem? Vaším dalším ideálem je sloužit Bohu tady na zemi. Již od samého rána, kdykoliv něco děláte, musíte mít před sebou nejvyšší ideál. Nejvyšším ideálem je realizovat Nejvyššího a po realizaci Jej projevit. Každý jednotlivec denně myslí buď na Boha, na sebe, na své přátele nebo na své nepřátele. To jsou čtyři věci, na které myslíme. Nepřáteli nemíním nezbytně nějakou konkrétní bytost. Vašimi nepřáteli jsou strach, pochybnosti, úzkosti, žárlivost a tak dále. To jsou všechno členové naší rodiny. Meditujeme buď na Boha, nebo na sebe — na své radosti a trápení, nebo meditujeme na své přátele a pozorujeme, jak jsou šťastní, anebo myslíme na nebožské, ničivé a neosvícené vlastnosti druhých. Ale předtím, než začnete cokoli dělat, před meditací na nepřátele, na přátele nebo dokonce na Gurua, myslete pouze na Boha. Pak zjistíte, že nebožské myšlenky a nápady nemohou přijít. Když vstoupí do vaší mysli nějaká špatná myšlenka, okamžitě si pomyslete: „Ha, vstoupil zloděj!“ Pak myslete na Boha, myslete na božského bojovníka uvnitř vás, který je Bohem, a nechte Jej, aby vás chránil.

Jak můžete sloužit Nejvyššímu ve mně vědoměji? Každou vteřinu ciťte, že se dívám. Toto je má poslední odpověď. Každý okamžik vás pozoruji — ne fyzicky, ale duchovně. Dělejte to, co byste dělali přímo přede mnou, abyste mě potěšili — jako např. ukázání své aspirace, vnitřního pláče a své lásky k Bohu. Nedělejte to, co byste přede mnou neudělali — jako lhaní, žárlení nebo pochybování. Tyto nebožské věci byste přímo přede mnou, když se na vás dívám, nedělali, protože byste cítili: „Guru vidí mé pochyby, Guru vidí mou žárlivost, Guru vidí můj strach.“ Vždy si buďte vědomi mého vnitřního vedení a pak budete schopni sloužit Nejvyššímu ve mně nanejvýš vědomě.