Záplava soucitu srdce

Gambirananda byl člověkem mála slov. Lidé mu často nerozuměli a mysleli si, že je mu svět lhostejný, protože své soucitné srdce skrýval. Když ale byli lidé v nouzi, pomáhal jim, léčil je a osvěcoval je bezvýhradně a nepodmíněně.

Gambirananda měl rád zvířata — divoká i domácí. Divoká zvířata se dokonce procházela mezi Mistrovými návštěvníky. Tato zvířata Gambiranandu velice milovala a on jim věnoval mnoho náklonnosti a lásky.

Jedné noci probudil žáka, který spal před Mistrovým pokojem, zvuk z jeho místnosti. Žák tiše otevřel dveře a spatřil, jak Mistr krmí několik myší malými kousky chleba. Dával jim chleba s velikou láskou.

Gambirananda byl trochu na rozpacích, že ho někdo vidí, jak krmí myši v tuto hodinu, ale žák byl velice dojatý. Mistr poměrně často navenek projevoval vůči hledajícím nesmírnou lhostejnost, ale nyní žák viděl, že jeho soucitné srdce pláče dokonce i pro malé ubohé myši.

Komentář: Je téměř nemožné změřit soucit a smysl pro spravedlnost duchovního Mistra. Jeho spravedlnost je uctívána a uznávána odvážnými. Jeho soucit je milován a uznáván beznadějnými a bezmocnými. Avšak jeho soucit a spravedlnost společně připravují hledajícího pro úplné pochopení Boha — Nejvyššího Stvořitele a Boha — projevené stvoření.

Krása zrozená z Božího Světla Soucitu sytí ztracené lidské bytosti a povzbuzuje probuzené lidské bytosti.