Mistře, chtěl bych vlastnit tvoji vůli; ty buď vlastníkem mého prstenu

Jistý král byl oddaným stoupencem Bhaškaranandy a svého Mistra často navštěvoval. Jednoho dne ho Bhaškarananda vzal k rybníku, a jakoby mimochodem krále požádal, aby mu půjčil svůj diamantový prsten. Bhaškarananda si prsten zblízka prohlédl — a potom ho hodil do rybníka.

Krále to vůbec nevyvedlo z míry. „Možná jsem na něm moc lpěl,“ pomyslel si. „Proto ho Mistr hodil do vody. Nebo se mnou možná hraje hru a prsten mi vrátí. Jsem si jistý, že má takovou duchovní sílu. Ať už je důvod jakýkoliv, udělal to pro mé vlastní dobro.“

Bhaškarananda s králem dlouho rozprávěl o duchovnosti a pověděl mu mnohá duchovní tajemství. Potom se krále zeptal: „Nechceš zpátky svůj prsten?“

„Záleží to na tobě,“ odpověděl král. „Pokud chceš, můžeš mi ho vrátit. Jinak ho můžeš nechat na dně rybníka.“

„Dobře,“ řekl Bhaškarananda: „chci ti ho vrátit. Stačí, když se rukou dotkneš vody.“

Mistr zahodil prsten z místa, kde nyní stáli, ale král se rozhodl jít na druhou stranu rybníka, aby viděl, zda se prsten objeví i tam. Jakmile se rukou dotknul vody, objevilo se šestnáct stejných prstenů. Nedokázal poznat, který je jeho.

„Protože na prstenu nelpíš,“ řekl Bhaškarananda: „vrátím ti ho.“ Nato Mistr zahodil patnáct prstenů do rybníka a dal králi ten, který byl jeho.

Komentář: Vlastnictví není štěstí. To odevzdání a jednota s Mistrem přináší opravdové štěstí. Svou lidskou vůlí vlastníme, tvoříme a stavíme svět svých pomyslných přání. Svou božskou vůlí si rozvíjíme schopnost mít volný přístup k Boží vždy přesahující Vizi a vždy projevující Skutečnosti. Mistr je zároveň ztělesněním Boží Výšky Vize i Hloubky Jeho Skutečnosti.