Bůh klepe pouze na dveře srdce pokory

Před mnoha lety přišel na shromáždění s indickým Mistrem Svámí Bhaškaranandou jeden oddaný žák Bijoykrišny a položil mu několik otázek. Bhaškarananda každému jeho otázky zodpověděl, ale tomuto hledajícímu odpověď nedal. Namísto toho měl pro něj jen urážky a poslal ho pryč.

Všichni byli šokováni Mistrovým chováním a hledající se vrátil domů velmi smutný. V noci měl však sen a v něm mu Svámí Bhaškarananda s největší náklonností na jeho otázky odpověděl.

Druhý den řekl hledající žákům Bhaškaranandy, proč Mistr neodpověděl na jeho otázky v jejich přítomnosti. Všichni kladli své otázky s největší upřímností a pokorou, ale on se ptal s nesmírnou pýchou. Proto ho Svámí Bhaškarananda urážel místo toho, aby zodpověděl jeho otázky. Té noci mu Svámí Bhaškarananda odpustil a na jeho otázky mu odpověděl ve snu. Hledající byl velmi spokojen s odpověďmi a nesmírně vděčný za to, že ho Svámí Bhaškarananda potrestal a osvítil jeho pýchu.

Komentář: Pýcha rozděluje, pokora sjednocuje. Pýcha je vize slepého člověka. Pokora je vize člověka-Boha. Není pod úroveň Mistra jednat s existující pýchou hledajícího, protože Mistr ví, že hledající nic nemůže přijmout, je-li pýcha to, co má a čím je. Pokora je v nejčistším smyslu slova schopnost přijímat. Pokora vítá Boha Stvořitele a Boha stvoření ve svém stále se rozpínajícím životě a vždy vzlétajícím srdci.