Krása těla zklame; krása duše pluje

Aby Nigamananda dosáhl duchovního očištění, žil několik měsíců velmi prostým životem ve Váranásí. Jednoho dne měl opravdu veliký hlad, neměl však nic k jídlu. V duchu si postěžoval bohyni hojnosti: „Annapurno, jak je možné, že nemám co jíst?“

Vzápětí se objevila velmi ošklivá stará žena ve špinavých šatech, podala mu plátěný vak a řekla: „Prosím, pohlídej mi tento vak s jídlem. Půjdu se vykoupat do nedalekého rybníka. Pak se společně najíme.“

Nigamananda čekal dvě nebo tři hodiny, ale žena se stále nevracela. Nakonec se rozhodl vak otevřít a uviděl v něm to nejchutnější jídlo a ovoce. Všechno tedy snědl sám. Té noci Nigamananda uviděl ve snu bohyni Annapurnu. Usmála se na něj: „Vidíš, nikdo nezůstane hladový. Všechny nasytím.“

„Ty že všechny nasytíš?“ zvolal Nigamananda. „Kdy jsi mě nasytila? Vzýval jsem tě, když jsem měl hlad, ale jídlo mi dala ošklivá, špinavá stará žena. Ty jsi přece krásná a zářivá!“

„To já jsem za tebou přišla v podobě ošklivé ženy,“ odpověděla bohyně.

„Proč jsi to udělala?“ zeptal se.

„Chtěla jsem ti ukázat, že všechny podoby jsou mé,“ řekla bohyně. „Ještě pořád si více všímáš fyzické krásy než krásy duše. Chtěla jsem ti ukázat, že i oškliví lidé mohou mít dobré srdce. Od této chvíle se snaž cítit, že fyzická krása nemá nic společného s laskavým a soucitným srdcem.

Komentář: Krása těla nás nakonec vždy zklame. Krása duše nakonec vždy pluje v lodi dokonalé jednoty k Břehu spokojenosti Boha.