Zatímco se snažíme o nepřipoutanost, jak se můžeme chránit před lhostejností?

Sri Chinmoy: Mezi nepřipoutaností a lhostejností je velký rozdíl. Když jste k něčemu nebo k někomu lhostejní, v té době jste téměř, téměř nepřátelští k jeho pokroku. Je tam určitá vnitřní zlomyslná naděje, že neprojde svou zkouškou, neudělá tu správnou věc, nebude nikým obdivován ani zbožňován. Můžete říci, že jste lhostejní k přesvědčení své vlastní mysli. Ale budete pozorovat, zda uspěje, a jestli ano, bude vás to soužit. A pokud selže, dostanete obrovskou škodolibou radost. Lhostejnost se projevuje takto. Tajně pozoruje a získává ohromnou radost, když zpozoruje selhání a trpí obrovskou žárlivostí, když sleduje úspěch. Říkáme, že jsme lhostejní, ale pokud se druhá osoba stane významná, naše žárlivost nás zničí, a pokud selže, tančíme s radostí.

Ale nepřipoutanost je duchovní kvalita. Když jsme nepřipoutaní, naše fyzické je nepřipoutané, naše mysl je nepřipoutaná, naše vitálno je nepřipoutané a tak dále. Něco ve mně, co vás chce připoutat a něco ve vás, co chce připoutat mne, se zevnitř navzájem varují: "Nejsem ten správný člověk, který by tě mohl připoutat a ty nejsi ten správný člověk, který by mohl připoutat mě. Existuje někdo jiný, Božský, Nejvyšší, který je jen jeden. Je to On, kdo má nekonečné Světlo, Mír a Blaženost, takže se obrať k Němu, tak jako se k Němu obracím já. Pomohu ti svými vnitřními schopnostmi, což je moje modlitba, meditace a koncentrace. Ale pokud si tě přivlastním a budu si na tebe činit nárok svou vitální, fyzickou a mentální touhou, není to vůbec žádná pomoc. Místo toho mi dovol, abych ti nabídl svou modlitbu, meditaci a koncentraci, a toto stejné nabídni ty mně. Tímto způsobem se navzájem posílíme."

V nepřipoutanosti spolu dvě osoby rostou prostřednictvím svého světla duše. Vlastnosti jejich duší vytvářejí most, po kterém mohou jít ke společnému cíli. Most není cílem, ale oba most používají. Říkají: "Pojďme spolu po cestě, která vede k našemu společnému cíli." Takže když jsme nepřipoutáni, po celou dobu cítíme, že to lidské v někom jiném nebo lidské v nás není cílem, ale že máme oba společný cíl, který musíme dosáhnout společně s aspirací našich srdcí a světlem našich duší. Nepřipoutání máme, když používáme své vnitřní světlo a vnitřní realitu, spíše než svou fyzickou realitu.