Síla úsměvu štěstí¹⁷

Dnes vidím, že dva mí žáci jsou skutečně nešťastní a jeden je nešťastný napůl. To je můj osud — dokonce i na Den otců musí být nešťastní! Nešťastní lidé nejsou dobří, nejsou, nejsou! Prosím je, na Den otců, aby byli šťastní, šťastní, šťastní.

Jak mohu učinit každého šťastným? Je to nemožný úkol. Ale prosím snažte se být šťastní, šťastní, šťastní. Zkuste mi aspoň dnes odpustit, pokud vás čas od času nepotěším, a být spokojení. Dnes jsem se všemi spokojen. Dnes na vás nemám žádné stížnosti. A pokud vy sami máte na sebe stížnosti, zbavte se jich. Přinejmenším dnes si odpusťte. Pokud neodpustíte sami sobě, nikdo jiný vám neodpustí. Zlobíte-li se na sebe, moudře si odpusťte. A pokud se zlobíte na mě, odpusťte mi a buďte šťastní, buďte šťastní. Bolí mě, když mé duchovní děti nejsou šťastné. Buďte šťastní, buďte šťastní. Usmívejte se, usmívejte se, usmívejte se! Síla úsměvu štěstí se nikdy nedá změřit.

Byl jednou jeden matematik, který byl hluboce zaujat svou matematikou. Jeho malý syn k němu přišel a stoupl si před něj. Dlouho mu jeho otec nevěnoval žádnou pozornost. Myslel si, že odejde. Myslel si, že bude dítě nudit pozorovat jej a odejde. Uplynulo pět minut, deset minut a dítě tam stále bylo.

Nakonec si otec řekl: „Dám mu deset centů. Možná si přišel pro peníze.“

Tak dal otec synovi deset centů, ale chlapec tam pořád stál. Pak si otec řekl: „Dám mu dvacet pět centů.“ Chlapec tam pořád stál. Pak mu dal otec dolar. Nic nezabíralo.

Posléze si otec pomyslel: „Á, on nepotřebuje peníze, chce sladkosti.“ Otevřel tedy zásuvku svého psacího stolu a dal dítěti hromadu sladkostí. Byla toho plná náruč. Ani pak se však jeho syn nepohnul.

Otec začal být podrážděný. Řekl: „Co se s tebou děje? Dal jsem ti peníze, dal jsem ti sladkosti. Ani tak nejdeš pryč. Co vlastně chceš?“

Jeho syn odvětil: „Dokud mi nedáš, co chci, neodejdu.“

Otec se rozzlobil: „Teď mluvíš jako filosof,“ řekl. „Co chceš, co ti nemohu dát?“

Syn řekl: „Přišel jsem, jen aby ses na mě usmál.“

„Ty pošetilý človíčku!“ vykřikl otec. „Ty čekáš jen na to, až se na tebe usměju?“

Otec se tedy na syna zeširoka usmál a syn mu to oplatil a také se na něj usmál. Pak dítě uteklo. Když odběhlo, ucítil otec, že něco uvnitř něj zmizelo. A co to bylo? Celý den byl v depresi a otrávený. Nemohl stále vyřešit některé složité matematické problémy. Ale jakmile se otec na syna jednou usmál, z ničeho nic jej zaplavila inspirace a boží Milost a on dokázal vyřešit své matematické problémy. Předtím otec jen plýtval časem. Nejprve nebyl schopen vyřešit své problémy a pak, když viděl svého syna, byl jen více a více podrážděný a divil se, proč jeho syn neodchází, i když dostává větší a větší množství peněz. A nefungovaly ani sladkosti! A co fungovalo? Malý úsměv, který věnoval svému synovi, a úsměv, který jeho syn na oplátku věnoval jemu.

Bůh vstoupil do lidského syna a učinil z něj nástroj, který požádal otce o úsměv. Veškerý jed deprese a znechucení, který si otec v sobě nesl, zmizely, když se malinko usmál na svého syna a syn na něj. Pak otec získal vše. Všechny jeho problémy se vyřešily. Tak zázračná je síla dvou úsměvů.

Také dnes, když se na vás usmívám a vy se usmíváte na mě, jste dokonalí vy a jsem dokonalý já. Když se na vás usmívám, jsem dokonalý, ale když se vy neusmíváte na mě, nejste dokonalí. Na druhou stranu, když se usmíváte vy na mě a já se na vás neusmívám, pak já nejsem dokonalý. Ale musím říci, že já jsem většinu času dokonalý v tom smyslu, že se na vás usmívám nehledě na to, co se ve mně děje. Ale vy to vždycky neděláte, když jste v depresi, otrávení nebo se na sebe či na mě zlobíte. Většinou mám lepší přístup, protože se usmívám, usmívám a usmívám. Když hluboce medituji, jsem vážný. Ale jinak, jdete-li kolem mě nebo si berete prašád, usmívám se na vás a usmívám.

Co se týká úsměvu, usmívám se na vás nekonečně, nekonečně, nekonečně více než vy na mě. V tomto jsem závod vyhrál! Když chcete vyhrát závod, můžete to dokázat úsměvem, úsměvem, úsměvem. Když se usmějete, jed deprese a znechucení, který si nesete hluboko uvnitř sebe, zmizí a bude nahrazen mou láskou, náklonností, pýchou a vděčností. Jakmile se jednou zbavíte deprese a znechucení, jakmile mi věnujete úsměv, dostanete ode mě na oplátku mnoho věcí.