Nesmířím se s porážkou²

Včera jsme měli v autobuse soutěž v intuici. Napsal jsem tři řádky a vyzval žáky, aby použili svou intuici a řekli, co jsem napsal. Vyhráli tři žáci. Neřekli přesně, co jsem napsal, ale slova byla do určité míry správná.

Dnes jsem chtěl uspořádat další soutěž v intuici, ale když jsem psal poselství, velmi krátké poselství, stalo se příliš důležitým. Protože to bylo velmi důležité poselství, nechtěl jsem se do soutěže v intuici pouštět. Teď vám to poselství řeknu:

Nesmířím se s porážkou, nehledě na to, jak mocné jsou síly nevědomosti zde na zemi. Nesmířím se s porážkou, nesmířím se s porážkou. Projevím Nejvyššího. Realizoval jsem Nejvyššího Způsobem Jemu vlastním. Nikdy, nikdy nebudu projevovat Nejvyššího lidským způsobem. Božským způsobem, způsobem, jakým jsem Jej realizoval, takovým způsobem Jej budu i projevovat. Realizoval jsem Jej s naprostou upřímností a zasvěcením. Stejným způsobem Jej musím se svými vybranými nástroji projevit dříve, než opustím zemi.

Nemám ve zvyku smiřovat se s porážkou od nevědomosti, která občas zachvátí a podrobí si mé žáky. Když vidím tak zvané dobré nebo blízké žáky, kteří si občas užívají nevědomosti, cítím, že mám plné právo být ve svém životě přísnější, abych naplnil svou misi na zemi. Porážka v mém životě nemá místo. V bitvě proti nevědomosti se nikdy nesmířím s porážkou. Když mě mí žáci porazí v ping-pongu nebo jiné hře, přijmu porážku s největší radostí, protože jsou to mé nejdražší duchovní děti. Ale v případě nevědomosti, se s porážkou nikdy nesmířím.

Drazí, někteří z vás říkají, že když uplatňuji svou božskou pravomoc a říkám vám, kdo jsem, v tu chvíli mi věříte. Ale rád bych vám řekl, že nemusíte vědět, kdo jsem. Ve skutečnosti nikdo nikdy nepozná, kdo jsem. Bez ohledu na upřímnost vaší snahy to nikdy nezjistíte.

Nesnažte se mě poznat. Znamená to pokoušet se o nemožné. Snažte se jen dělat správnou věc, věc, kterou jsem vás vždycky žádal dělat ve vnitřním světě i ve vnějším světě. Pokud dokážete dělat, o co jsem vás požádal, je to víc než dost k dosažení toho Nejvyššího a sjednocení se s tím Nejvyšším. Ale pokud se mě budete snažit poznat svým vlastním způsobem, svou myslí nebo vitálnem, poznáte mě jen jako další lidskou bytost. Všechna omezení, která máte, přiřknete i mně.

Pokud si chcete procvičit svou představivost, přirozeně objevíte v mém vnitřním i vnějším životě milióny chyb. Lidské bytosti mají sklon hledat chyby. Dokud se nebudete dívat mýma očima, ale stále jen vlastníma očima, přirozeně mě nikdy, nikdy, nikdy — nikdy je to správné slovo — nerealizujete.

Vaše nejvyšší a mé nejvyšší není stejné. Když vyskočí dítě, dosáhne do určité výšky. To je jeho nejvyšší výška. Když pak vyskočí někdo, kdo je vyšší než nejvyšší, a pokud má tu schopnost, dosáhne vždy se překonávající výšky. Jeho výška a výška dítěte nejsou stejné. Podobně dosáhnete toho nejvyššího podle svých schopností a s mou bezmeznou láskou a soucitem, a to je víc než dost.

Ve vnitřním světě vím, co musím dělat. I ve vnějším světě, až udeří ta správná hodina, udělám, co je potřeba, ať už to je s vaší pomocí, nebo s pomocí někoho jiného. Možná nebudete nanejvýš vybraným nástrojem, ale zčista jasna se objeví někdo třetí. Nástroje jsou zapotřebí. Bez nástrojů nedokážeme udělat nic. Protože mi Bůh dal poslání a protože všechny nezbytné nástroje možná nejsou na dohled, zničehonic se objeví. Dosáhnu Vítězství Nejvyššího s vámi, nebo — bude-li potřeba — s novými nástroji.