Americké smlouvání

Na hlavní ulici, poblíž mé značky na čtyři míle, je nákupní středisko. Zvenku byste neřekli, že je to nákupní středisko, ale jakmile vejdete dovnitř, uvidíte všechny ty obchody.

Včera mě tam zavezl Databir a já jsem něco nakupoval. Prodavač řekl: „60 dolarů.“

Já jsem řekl: „40 dolarů.“

Poté ten muž odvětil: „Pojďte sem.“ Byl velmi hrubý.

Říkal jsem si: „Vím, že fyzicky spolu bojovat nebudeme, tak čeho bych se měl obávat?“ Přistoupil jsem k němu tedy velmi dynamicky.

Řekl: „Já jsem řekl 60 dolarů a vy jste řekl 40 dolarů?“

Odvětil jsem: „Nemusíte mi to prodávat.“

On na to: „Nemůžete dát víc?“

Řekl jsem: „Nedám.“

Odpověděl: „Zrovna včera jsem tohle prodal za 55 dolarů.“

Na to jsem řekl: „Ne, nedám víc“ a odešel jsem pryč. Později, když jsem kolem něho znovu procházel, řekl: „Hej! Proč se musíte chovat takto?“ Potom dodal něco urážlivého. Tentokrát jsem k němu nešel.

Poté řekl: „55 dolarů.“

Já na to: „Nedám vám víc než 50 dolarů.“

Řekl: „Dobrá, vezměte si to. Jen proto, že je poslední, dám vám to za 50 dolarů.“

Někdy s vámi lidé zachází tak nemilosrdně, ale já se tím bavím. Když jdu nakupovat, stávám se nedílnou součástí světa nakupování a všechny mé bolesti zmizí. Je to velká legrace! To je jediný způsob, jak se mohu stýkat s lidmi na jejich vlastní úrovni.

28. května 1988