Přijde k mé smrtelné posteli

V Korei jsem pro Tanima koupil krásnou sponu s labutí. Když jsem platil, uviděl jsem za sebou stát indického muže a ženu. Ten muž měl na sobě indické oblečení a žena byla v sárí.

Mluvili bengálsky, a tak jsem se jich zeptal, zda jsou z Bengálska, a začali jsme si v bengálštině povídat.

Muž se mě zeptal: „Vy tu žijete?“

Odpověděl jsem: „Ne, jsem z Ameriky.“

Vyprávěl, že v Korei žije už šest let. Řekl, že je významný technik.

Poté se mě zeptal, ze které části Bangladéše pocházím.

Řekl jsem: „Z Chittagongu.“

On na to: „Já pocházím z místa, které neznáte.“

Když mi řekl to místo, odpověděl jsem: „To je velice známé místo. Narodilo se tam tolik významných bengálských spisovatelů.“

Ten muž neznal jména spisovatelů, která jsem zmínil.

Poté jeho manželka řekla: „Přijďte nás prosím navštívit a požehnejte nás prachem svých nohou.“ To je bengálský způsob, jak říct: „Přijďte k nám na večeři.“

Odpověděl jsem: „Jsem tu s tolika lidmi. Nebudu moci přijít.“

Ona na to: „Přijďte jen na pár minut. Jste tak moudrý.“ Její manžel si to ale nepřál a pořádně se naštval. Začali se spolu dohadovat. Ten muž řekl: „Ten přijde jedině k mé smrtelné posteli.“

Na to jsem řekl: „Nechci, abyste zemřel.“ Poté jsem se vytratil.

26. září 1988