Věrnost

Musíme být věrní jak ve vnitřním světě, tak ve vnějším světě. Jsme-li věrní svému vnitřnímu a vnějšímu životu, své aspiraci, nebo když jsme věrní svým vnějším aktivitám, cítíme, že naše božskost rozkvétá lístek po lístku. Když jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že je jen jedna osoba, která je nám neustále a věčně věrná, a tou je Bůh. Od dob nepamětných nám byl věrný, věrný svému stvoření. Naneštěstí Jeho Stvoření Mu věrné není.

Žijeme-li duchovní život, přirozeně budeme chtít jít ke Zdroji, kterým je Bůh. Budeme chtít být stejně božští a velcí jako Zdroj. Je-li naším konečným cílem stát se božským nebo stát se Bohem samým, potom musíme být věrní světu, ve kterém žijeme. Jak máme být věrní? Věrní máme být tak, že si v každém okamžiku musíme dávat pozor na to, co říkáme a co si myslíme. Přijde-li k nám myšlenka – pokud je to božská myšlenka – musíme cítit, že do nás vstoupilo požehnání. Toto požehnání musíme nabídnout světu kolem nás. Dokážeme-li věrně a tiše přenést tuto božskou myšlenku do vnějšího světa a nabídnout ji vnějšímu světu, tehdy naplňujeme Boha v sobě.

Jdeme-li cestou duchovnosti, musíme být také absolutně věrní svému vnitřnímu životu. Musíme mít svou vlastní cestu a své cestě musíme být stoprocentně věrní. Máme-li duchovního Mistra, musíme mu být stoprocentně věrní. Musíme být věrní svému vnitřnímu životu, cestě a Mistrovi, kterého následujeme. Přijde však den, kdy si uvědomíme, že jen pokud jsme věrní sami sobě, můžeme být věrní vnitřní disciplíně, cestě a Mistrovi.

Cokoliv děláme, musíme v tom cítit život Boha, ruce Boha. Když jíme, musíme cítit, že jídlo je Bůh. Dokážeme-li Boha vidět a cítit ve všem a také cítit svou neustálou jednotu s Ním, potom budeme přirozeně věrní sami sobě, a jsme-li věrní sami sobě, dozajista musíme získat to, oč usilujeme.