Spor mezi bankami

Vedle naší banky byla ještě jedna, která se jmenovala Mahalakshmi a ta patřila někomu jinému. Vždycky, když jsem si sedal na kolo za poslíčka a jeli jsme doručovat dopisy, ptal jsem se ho, která banka má více peněz — jestli naše, Griha-Lakshmi, nebo Mahalakshmi. Odpovídal mi podle toho, jakou měl zrovna náladu. V ty dny, kdy mi řekl, že naše banka má více peněz, jsem z toho měl takovou radost, že jsem mu dal bonbón. Ale když mi řekl, že máme méně peněz, býval jsem velice smutný a nedal mu nic. Nejednou mi velice vážně odpověděl, že opravdu nemáme tolik peněz, jako má Mahalakshmi.

Jednou jsem se zeptal tatínka, jestli je to pravda. Můj tatínek řekl: „Ne! My máme více peněz. On je jenom zaměstnanec. Co o tom může vědět?“ Byl jsem velice šťastný, když jsem to slyšel.

Náš rozhovor zaslechl Chitta a velice ho to pobavilo. Kolem šel zrovna jeden zaměstnanec a řekl: „Ale je lepší říkat, že máme méně peněz. Aspoň nás nevykradou!“

Můj tatínek řekl: „Dobrá, když si to myslíte, klidně to můžete říkat. Ale já vám říkám, že my opravdu máme více peněz. Neřekl jsem to kvůli tomu, abych utěšil svého syna.“

Toho dne jsem uvěřil svému tatínkovi a byl jsem velice hrdý na to, že naše banka má více peněz.