Neochotné doznání

Krátce poté, kdy zemřel můj tatínek, seděl Chitta jednoho dne před naším dočasným skladem potravin a četl si Isa Upanišádu. Já jsem si nedaleko pumpoval vzduch do malého fotbalového míče. Chtěl jsem jít ven a hrát fotbal. K mému bratrovi najednou přišel nějaký chlapík. Vykřikoval, že můj tatínek si od něj vypůjčil peníze a nikdy je nevrátil. Velice mě to rozzlobilo, protože obtěžoval mého bratra. Můj bratr měl v té době spoustu starostí a problémů. Zůstal však zticha.

Když ten člověk viděl, že bratr zůstal klidný, spěšně odešel pryč. Zanedlouho se vrátil zpět. Můj bratr tam pořád seděl a četl si Upanišády. Ten muž padl bratrovi k nohám a prosil za odpouštění. Řekl: „Je to moje vina. To já jsem si vypůjčil velkou sumu peněz od tvého otce a nevrátil ji. A co víc, on ji po mně ani nikdy nechtěl zpátky. Prosím odpusť mi.“

Můj bratr Chitta se na něj jenom usmál a zůstal potichu.