Hriday se stává mým školním učitelem

Když se můj nej starší bratr Hriday vrátil z Ášramu, obvykle celý den zpíval a opakoval texty Véd a Upanišád. Byl ve svém vlastním světě. Nemohli jsme se s ním stýkat tak jednoduše jako s Chittou.

V té době jeho nejdražší přítel založil dívčí školu a požádal ho, aby se stal jejím ředitelem. Hriday měl bakalářský univerzitní diplom z Univerzity Chittagongu a byl to velký učenec. Takže určitý čas trávil Hriday učením na této škole.

Když krátce po Hridayově příjezdu maminka zemřela, nechovaly se ke mně děti ve škole zrovna pěkně. Posmívaly se mně. V Indii je zvykem, že když vám zemře matka nebo otec, musíte dodržovat mnoho druhů odříkání. Po dobu jednoho měsíce nesmíte jíst maso nebo ryby. Nemůžete sedět na židli, nemůžete spát v posteli nebo použít polštář. Musíte nosit tlustý provaz z ramene až k pasu a musíte si oholit hlavu. V té době jsme měli zkoušky a já jsem musel sedět na zemi a psát s papírem na podlaze. Bylo tam více než sto žáků a všichni si ze mě dělali legraci. Dívali se na mě jako na cizince. Učitelé byli ke mně laskaví a soucitní. Věděli, že trpím. Vždy okřikli žáky, ale za dvě minuty, jakmile se šli podívat, jestli někdo v zadních řadách neopisuje, se mně ti stejní chlapci zase začali posmívat.

Já jsem byl miláčkem rodiny a zacházeli se mnou jako s vyvržencem. Z očí mi tekly slzy a dopadaly na moje papíry. Na to nikdy nezapomenu. Ale i tak se mi nějak podařilo zkoušky udělat. Přitom to byli ti stejní chlapci, kteří byli u nás na pohřebním obřadu. Tehdy se chovali slušně.

Moji starší bratři a sestry tolik netrpěli, protože lidé jejich věku se k nim chovali se zájmem a náklonností. Ale moje rodina věděla, že je to pro mě utrpení, a proto mi nejstarší bratr řekl: „Pojď se přihlásit na pár měsíců do naší školy.“ Škola, kde učil, byla jenom pro děvčata, ale několik chlapců mělo výjimku.

V této škole jsem se učil tři měsíce, dokud jsme neodjeli do Pondicherry. O mnoho let později do Pondicherry přijely dvě dívky z této školy. Pamatovaly si mě, protože jsem byl nejmladším bratrem ředitele, ale já jsem si je vůbec nepamatoval. Jmenovaly se Minu a Pakhi. Po nějaké době strávené ve Sri Aurobindově Ášramu se vrátily do Chittagongu a provdaly se.