Chittovy deníky

Nejvyšší má ohromnou radost, když se skrývá. Matka Příroda má ohromnou radost, když Nejvyššího odhaluje. Stvoření uvnitř i navenek je samá blaženost. Ale abychom mohli vidět, cítit a pít nektar, musíme mít oko vize zřece.

Bůh mi dal díky svému nekonečnému Soucitu patřičný vhled, abych mohl vidět našeho nejmladšího bratra takovým způsobem, jakým se na něj má pohlížet. Měl jsem štěstí, protože jsem věděl, kým je. Velice jsem ho miloval. A on také miloval mě. Milovali jsme se navzájem hluboce, oduševněle, bezvýhradně a snad také nepodmíněně.

„Chit“ a „moy“ = „Chinmoy“. „Chit“ znamená vědomí, „moy“ znamená plný — plný vědomí, vše prostupujícího vědomí.

Jak jsem se již zmínil dříve, měl jsem před Chinmoyovým narozením řadu určitých snů. Když byly Chinmoyovi dva roky, měl jsem vizi. Ve snu se přede mnou objevila velice zářivá postava a řekla mi: „Nejmladší a nejdražší Madal z vaší rodiny je vrcholně významnou duší. Dávám ti odpovědnost za to, abys mu sloužil.“ Tento Povel v mé vizi mi způsobil radost za hranice mé představivosti. Druhý den ráno jsem popadl Madala, posadil si jej na ramena a šel za maminkou povědět jí o mém snu. Maminka se na mě potom sladce usmála a řekla: „Od svých deseti nebo dvanácti let, dávno předtím, než jste se narodili, jsem se modlila k Bohu, aby mi dal syny, jako byl Sri Krišna a dcery podobné kosmickým bohyním, abych je potom mohla milovat a sloužit jim celý svůj život.“ Taková byla naše maminka, Yogamaya, maminka náklonnosti, soucitu a se srdcem jednoty. Bůh vyslyšel maminčinu modlitbu a do naší rodiny přišel Chinmoy.

V roce 1933 náš nej starší bratr Hriday vstoupil do Sri Aurobindova Ášramu. Bylo mu tehdy dvacet jedna nebo dvacet dva let. Byl to vynikající student. Tatínka to velice rozčílilo. Na svého syna se před jeho odjezdem ani nepodíval. Potom moje maminka složila přísahu, že se bude postit až k smrti, pokud ji tatínek neodveze do Ášramu. Za dva dny maminka obměkčila tatínkovo srdce. Na konci druhého dne se tatínek podřídil mamince. Odvezl maminku a celou rodinu do Ášramu.

Moje maminka byla velice, velice šťastná, že vidí Božskou Matku a Sri Aurobinda. Její srdce bylo plné dojetí. Viděla v nich přímé vtělení Pána Sivý a jeho manželky Parvati. Po návratu do Chittagongu vyprávěla s nadšením dítěte všem svým přítelkyním o svých vznešených zážitcích.

Na druhou stranu, lidská část její bytosti chtěla hrát určitou tajnou roli. Chtěla, aby se její nejstarší syn vrátil s ní do Chittagongu. Mezi lidským připoutáním a božskou přitažlivostí probíhala hra na přetahovanou.

Před odjezdem z Ášramu chtěla požádat Božskou Matku, aby se její syn Hriday mohl vrátit do Chittagongu. Ale místo toho řekla něco jiného, což z bengálštiny přeložil tajemník Ášramu, Nolini Kanta Gupta: „Matko, jsem vám velice vděčná, že jste převzala odpovědnost za mého nejstaršího syna. Mám ještě šest dětí. Přeji si, aby vstoupily na vaši cestu.“

Božská Matka řekla: „Ano, ano, přebírám veškerou odpovědnost za všechny vaše děti.“

Naše maminka na to řekla: „Ještě jsou velmi mladé. Dovolte mi laskavě, abych je mohla mít u sebe několik let. Až za pár let vyrostou, pošlu je všechny za vámi.“

Božská Matka řekla: „Tak je to správné. Časem přijdou všechny za mnou.“ Tady vidíte, co říká srdce a co dělá mysl. Naše maminka byla pevně rozhodnutá požádat Božskou Matku o dovolení, aby mohla odvést Hridaye zpět do Chittagongu. Ale místo toho vyšla do popředí její duše a prosila Matku, aby převzala odpovědnost za zbývající sourozence.

Já jsem přijel do Ášramu, abych se stal stálým členem v roce 1942. Ostatní sourozenci se do Ášramu dostali v následujících letech. Chinmoy navštívil Ášram v roce 1933, kdy mu ještě nebyly ani dva roky — to byl Hriday již stálým členem. Potom přijel v letech 1936, 1939, 1941 a na konci března 1944 se stal stálým členem. Naše maminka opustila tělo na začátku roku 1944. O tři měsíce později přijel Chinmoy do Sri Aurobindova Ášramu a stal se stálým členem. Dne 13. dubna 1964 poslechl vnitřní Povel a odjel do Spojených států.

V roce 1944 samotná Matka představila Chinmoye během daršanu Sri Aurobindovi těmito slovy: „Chinmoy, nejmladší bratr Hridaye…“ Takové věci Matka obvykle nedělávala. Třebaže někteří z nás přijeli do Ášramu dlouho před Chinmoyem, Matka o nás vždy mluvila jako o bratrech a sestrách Chinmoye. Mě Matka vždy představovala jako „Chinmoyův bratr“. Teď už jsme v Ášramu nejméně čtyřicet let. Ale když o nás někdo mluví, stále říká: „Chinmoyovi bratři a sestry“. Takovou náklonnost a lásku k němu chovali jak Matka, tak i členové Ášramu.

Když jsme v roce 1936 navštívili Sri Aurobindův Ášram, chtěl tajemník Ášramu, Nolini Kanta Gupta, vědět, jaké je skutečné Madalovo jméno, protože Madal je jenom přezdívka. To mě uvedlo do rozpaků. Jaké vhodné jméno bych měl dát svému bratrovi? Náš nejstarší bratr se jmenuje Hriday Ranjan. Já se jmenuji Chitta Ranjan. Můj mladší bratr se jmenuje Manoranjan. Do mé mysli přišlo jméno Prana Ranjan, jako jméno pro mého bratra, ale pro mé srdce to nebylo uspokojivé. Najednou jsem dostal vnitřní poselství. V mém srdci znělo ozvěnou: „Chinmoy, Chinmoy!“ Moji lidskou mysl ani nenapadlo, že toto jméno jednou přijme bezpočet hledajících pravdy a milovníků Boha, že jej budou milovat a uctívat.

Bohužel, spoustu příběhů z Madalova dětského života jsem už zapomněl. Jednou večer jsme měli s rodiči a všemi sourozenci společné povídání. Byl to takový rodinný večírek. Z čistajasna se naše sestra Meri (Ahana) zeptala Madala, koho z nás miluje nejvíce. Madal neodpověděl. Jenom přišel za mnou a posadil se mi na klín. Teď mluví moje upřímnost. Nebyl jsem mu schopen nijak pomoci, ale moje láska k němu navždy zůstane bezedná.

Madal měl už od dětství silnou touhu psát a tisknout knihy. Jsem Bohu velice vděčný, že naplnil touhu mého nejmladšího bratra. Když v roce 1955 vyšla Flame-Waves, Madalova první kniha v angličtině, jeho učitel bengálštiny, Prabhakar Mukherjee, který choval k Chinmoyovi velkou lásku a náklonnost, protože to byl jeho nejlepší žák, napsal do ní tato úvodní slova:

Sri Chinmoy, Můj bratr Chitta, Michal Petříček, 2018