Proč říkáte lidem, aby zůstávali v srdci, a ne v mysli?

Sri Chinmoy: Existuje mnoho důvodů, proč říkám lidem, aby zůstali v srdci, a ne v mysli. Srdce ví, jak se ztotožnit s Nejvyšším, s nejzazším, s nejvnitřnějším. V případě mysli tomu tak není. Mysl se snaží ztotožnit s předmětem, s osobou, s něčím omezeným. Ale toto ztotožnění není čisté či úplné. Když se mysl pokouší ztotožnit, pohlíží na předmět okem váhavosti, ne-li skutečného podezření. Ale když se chce s něčím, nebo s někým ztotožnit srdce, využívá cítění lásky a jednoty. Když chce srdce něco vidět, vidí to bezvýhradně. Ale když chce něco vidět mysl, snaží se zdržovat a oddělovat. Srdce zjednodušuje, mysl komplikuje. Mysl nevědomě získává potěšení z věcí, které jsou komplikované a zmatené, ale srdce získává radost z věcí, které jsou jednoduché. Nyní je nám k dispozici lidská, fyzická, pozemsky svázaná mysl. Ale vyšší mysl, nadmysl, intuitivní mysl, supramysl nám právě teď k službám není. V našem každodenním životě používáme pozemsky svázanou mysl, která si stále odporuje. Bohužel, zřídka používáme srdce, které je veškerou láskou, veškerou účastí, veškerým zájmem, vší čistotou, vší harmonií, vší jednotou.

Proč říkám lidem, aby věnovali více pozornosti srdci a méně mysli? Protože srdce rozšiřuje. Duše představuje naše osvícení, a je to uvnitř srdce, kde přebývá duše. V duchovním životě je duše naším pokladem. Pouze s pomocí duše dokážeme ve vnitřním životě učinit nejrychlejší pokrok a pouze meditací na své srdce se dokážeme spojit s duší. Všechny cesty vedou k Cíli, ale existuje určitá cesta, která nás tam vede rychleji než ostatní cesty. Touto cestou je srdce. Je rychlejší, bezpečnější a jistější než kterákoliv jiná cesta.

Jsme vlastníky dvou místností. Jednu místnost známe jako místnost srdce, druhou jako místnost mysli. Právě nyní je naše místnost mysli temná, neosvícená, nečistá a neochotná otevřít se světlu. A tak musíme zůstat v místnosti srdce, v místnosti světla, dokud jen můžeme. Když cítíme, že celé naše bytí je zaplaveno vnitřním světlem, které zde je, potom můžeme vstoupit do místnosti mysli a osvítit ji. Ale vstoupíme-li do místnosti mysli bez dostatku světla, budeme naprosto zmateni, protože vstupujeme do místnosti, která je vší temnotou. Budeme zde chyceni a staneme se oběťmi nevědomých, nebožských a podezíravých sil mysli. Proto říkám svým studentům, aby nejprve posílili svou vnitřní bytost meditací na srdce. V srdci je přístup ke světlu duše. Pokud se koncentrujeme na srdce, dříve nebo později musí vyjít do popředí světlo duše. Tehdy poznáme, že máme vnitřní světlo, a budeme schopni je používat podle své libovůle. Potom můžeme vstoupit do místnosti mysli a osvítit ji. Ale velmi často děláme himalájskou chybu, když vstoupíme do místnosti mysli jen proto, že vidíme, že je vším zmatkem a temnotou. Musíme vědět, zda máme k dispozici dostatek světla, abychom osvítili temnotu. Pokud nemáme k dispozici dostatek světla, musíme vstupovat pouze do místnosti srdce. Zde můžeme meditovat a získávat vnitřní světlo duše, dokud nebudeme vnitřně silní. Neměli bychom tedy vstupovat do místnosti mysli na samém počátku naší duchovní cesty. K tomu, abychom vstoupili bezpečně do této místnosti, potřebujeme vnitřní jistotu, vnitřní světlo a vnitřní záruku od Nejvyššího.