Někdy se říká, že Amerika má velké srdce. Zjišťujete například, že Američané žijí více v srdci než Evropané?

Sri Chinmoy: Aspirace je všude, ale abych byl upřímný, v některých zemích je intenzivnější než v jiných. Nesnáz s Evropany je například ta, že většina z nich je příliš mentální. Mysl může být velmi dobrým nástrojem, ale právě nyní jím není. Mysl, kterou používáme nyní, je fyzická mysl, která neustále pochybuje a podezírá. Je velmi omezená a plná temnoty. Ale existuje také vyšší mysl, osvícená mysl, intuitivní mysl, nadmysl. Tyto úrovně mysli právě nyní nepoužíváme. Abychom je začali používat, musíme nejprve žít v srdci a přinést světlo do mysli. Má filozofie je psychická ze srdce, pro mnoho Evropanů je obtížné ocenit ji. Ale Američané žijí buď více v srdci nebo ve vitálnu, a není to tedy pro ně tak obtížné.

Srdce je ve středu hrudi a vitálno je hned pod ním. Vzdálenost mezi nimi je docela malá. Ale mysl je nahoře v hlavě, a vzdálenost k ní je tedy velká. Přirozeně je jednodušší, aby světlo srdce vstoupilo do vitálna, než aby vstoupilo do mysli. Potom opět, jsou dva druhy vitálna: dynamické vitálno a agresivní vitálno. Americké vitálno je obvykle dynamické, a ne agresivní, a to je velmi šťastné. Dynamické vitálno je v duchovním životě důležité a nápomocné, zatímco agresivní vitálno je ničivé a zhoubné. V různých částech světa vyšlo do popředí agresivní vitálno, ale v Americe vidím po většinu času dynamické vitálno. Ale i v tomto ohledu jsou Američané stále nedokonalí. Ve vitálnu se dynamismus a agresivita velmi často mísí. Vitálno je jako nůž. Nožem můžeme rozříznout ovoce a rozdělit se s ostatními a stejným nožem můžeme někoho probodnout. Musíme být tedy velmi opatrní, aby se dynamické vitálno nestalo agresivním vitálnem.

V Americe a na jiných místech, kde jsem spatřil dynamismus, je naděje. Existují místa, kde není žádný dynamismus a v této chvíli zde není příliš velká naděje pro duchovní pokrok. Jsme-li dynamičtí, činíme pokrok, běžíme. Pokud nevíme, kde je náš cíl, pak můžeme běžet z této strany k té straně, ale je to lepší, než zůstat statičtí. Jinak neučiníme vůbec žádný pokrok. Existuje mnoho částí světa, kde se většina lidí oddává potěšení lenosti, zahálky, apatie. To je bohužel velký problém Indie. Ale Američané běží. Nejsou si jisti cílem, ale stále jsou v pohybu. Jdou jedním směrem a narazí do zdi a zraní se. Ale potom zjistí, že jejich cíl zde není, jdou tedy jinou cestou. Pokud to není také správný směr, dostanou další úder. Ale pokračují. A tak pomocí pokusu a omylu činí pokrok.

Věc, kterou v Americe hluboce oceňuji a obdivuji je, že Amerika neví, jak váhat, nebo nehybně stát. To je v duchovním životě výborná vlastnost. Náš Cíl není tam, kde jsme nyní my, náš Cíl je kdesi před námi, proč bychom tedy měli zůstávat na jednom místě? Když známe svůj Cíl, přesto musíme stále běžet. Díky naší dynamické aspiraci vysvitne Boží Soucit a povede nás k našemu Cíli.

Jinou dobrou vlastností, kterou vidím v Američanech je to, že vše dokáži ocenit jako děti. Dítě oceňuje vše a Bůh také vše oceňuje, protože Bůh je božským Dítětem. Amerika má velké srdce a spontánní srdce, srdce dítěte. Amerika dělá chyby. Kdo nedělá chyby? Ale co se týče velkodušnosti srdce a dynamismu vitálna, je Amerika velmi pokročilá.