Když medituji, cítím, že se má hlava rozpíná, a cítím, že cosi tluče na vrcholek mé hlavy.

Sri Chinmoy: Odehrávají se dvě zdánlivě odlišné věci. Na jedné straně cítíte, že se vaše hlava rozpíná. Je to pročištěné vědomí, které rozpíná vaši mysl. Na druhé straně se vaše nečisté myšlenky, nečisté vědomí snaží přitáhnout světlo shůry násilím. Když se toto děje, cítíte těžký tlak.

Když se čisté síly v nás snaží snést něco shůry, není tu nátlak. Proč? Protože když naše malá božskost vzhlédne vzhůru a pozve nejvyšší Božskost, aby vstoupila, vidí svou jednotu s tím Nejvyšším. Je to jako dítě, které vidí svého otce. Dítě se nebojí, protože ví, že je to jeho vlastní otec. Zavolá svého otce a otec k němu přijde. Pozve-li však otce někoho jiného, může se toho člověka bát. Může se bát, že se na něj ten člověk rozzlobí a řekne: „Proč jsi mě volal?“ Tento strach přichází, protože otec a syn nepocházejí ze stejného prostředí. Syn vidí někoho neznámého, a tak zakouší určitý neklid a strach.

Podobně, když nečistá mysl zve nejvyšší Božskost, aby sestoupila, Božskost je připravena sejít, ale nečistá mysl se obává. Myslí si, že bude rozdrcena. Nemá žádný důvěrný pocit. Nebožská mysl vidí, že Božskost je cizí a divná, a tak se cítí nesvá, a to vyvolá silný tlak v hlavě.

Ale naše božské myšlenky, naše čisté myšlenky mají důvěrný pocit, když vidí, jak Božské v hojné míře sestupuje. Je to to nebožské v nás, co se vždy obává božského, ačkoli občas samo chce spatřit Božskost.