Velkorysost pana Mehrotry

Jednoho dne jsem šel kolem stolu sekretářky pana Mehrotry, která něco psala. Řekla mi: „Ghosi, nechtěl byste si něco přečíst?“ Pan Mehrotra si připravoval přednášku o buddhismu a hinduismu. Přečetl jsem si ji a moc se mi líbila. Na dvou místech jsem ale objevil dvě nevýznamné gramatické chyby. Řekl jsem o nich sekretářce a pak jsem dodal: „Jenom to proboha neříkejte panu Mehrotrovi, jinak přijdu o práci!“

Pan Mehrotra byl zvyklý své projevy diktovat, a tak je možné, že ty chyby udělala sama sekretářka. V každém případě jsem ji prosil, aby to panu Mehrotrovi neříkala. Ona ale znala povahu pana Mehrotry, a proto šla za ním a on ty chyby ihned opravil. Tím jsem získal milou práci. Kdykoli měl pan Mehrotra nějakou přednášku, dostal jsem její koncept, abych mohl říci své podněty. Pan Mehrotra ve mně něco viděl — snad nadějného budoucího spisovatele.

Takže velkorysí lidé jsou vždy velkorysí.