Dopis hlavnímu konzulovi

Jednoho dne mi zavolal hlavní konzul, S.K. Roy, abych za ním ihned přišel. „Copak jsem asi udělal špatně?“ myslel jsem si.

Vstoupil jsem do jeho kanceláře a on říká: „Posaďte se, Ghosi.“ Díval se na mne velmi soucitně. Potom řekl: „Přišel dopis ze Sri Aurobindova ášramu, kde se píše, jak jste neschopný, a ptají se, proč jsem vám dal práci, že je to pro indický konzulát hanba. Píše se v něm všechno možné. Chtějí, abych vás propustil.“

Seděl jsem tam, bezmocný, sklíčený chudobou, a ještě k tomu jsem měl přijít o práci. Vydělával jsem jen 230 dolarů měsíčně, šedesát nebo sedmdesát dolarů stálo nájemné a bydlel jsem v malé místnosti v bytě se dvěma dalšími kolegy. Délka mého pokoje byla jen o stopu větší než já sám. Občas jsem se poranil, když jsem někam neopatrně šlápl. Pláču, když si vzpomenu na svoji tehdejší chudobu.

Náhle se mne konzul z ničeho nic zeptal: „Jen tak mimochodem, Ghosi, znáte Dilipa-da?“

Byl jsem překvapen. Říkám: „Pane, máte na mysli Dilipa Kumara Roye?“ Dilip Roy byl opravdu velkým zpěvákem, který měl k Sri Aurobindovi velmi blízko.

Hlavní konzul řekl: „Ano“.

Já na to: „Znám Dilipa-da velmi dobře. Byl ke mně tak laskav! V ášramu se ke mně vždy choval velmi hezky. Mohu vám o něm vyprávět spoustu příhod.“

Hlavní konzul na to: „Vyprávějte tedy“.

A já začal. Když mi bylo teprve třináct let, napsal jsem dvě stě básní. Dilip-da byl ke mně velmi laskav a četl je a potom mi říkal své připomínky. O pár let později jsem o něm napsal asi čtyřicetistránkový článek, který se jmenoval „Amader Dilip Da“. Byl tak dojat. Nedávno jsem mu poslal ke korekci v angličtině psaný článek o jeho otci, D.L. Royovi, jenž byl nesmrtelným básníkem a dramatikem. Poslal mi dopis, ve kterém ten článek vysoce hodnotil. Napsal mi také toto: „Bez ohledu na to, jak mnoho trpíš, se nikdy, nikdy nevracej zpět do ášramu. Lidé budou říkat, že jsi šel mezi psy, ale nevracej se.“

Potom hlavní konzul řekl: „Jsem osobním přítelem Dilipa-da a vím, proč odešel a založil centrum v Pooně. Jestli vás má Dilip-da rád, je tato záležitost uzavřena.“

Na to před mýma očima roztrhal ten dopis na kousky a hodil je do koše. Ani mi ho neukázal. Dovedete si to představit? Magický dotyk Dilipa-da mne zachránil. Mým nejlepším pověřením byla jeho náklonnost ke mně.