Pocházím z Chittagongu

Naším indickým velvyslancem v OSN byl tehdy pan B.N. Chakravarty. Jeho kanceláře byly také v India House. Jeden z mých kolegů mi řekl: „Je to Bengálec. Běž za ním a popovídej si s ním.“ „Ó ne, to je vysoce postavený člověk,“ řekl jsem.

Jednoho dne jsem ho viděl v parku, jak čte noviny. Šel jsem za ním a postavil se před něj.

„Copak mi chcete?“ Otázal se.

„Přišel jsem si jenom pro vaše požehnání“, odpověděl jsem.

„To je pěkné. No pojďte, pojďte. Jak se jmenujete?“

Řekl jsem mu své jméno.

„Odkud pocházíte?“

Když jsem řekl: „Z Chittagongu“, vybuchl: „Chittagong! Nenávidím Chittagong! Moje matka zemřela v Chittagongu, ve vaší nemocnici. Nikdy Chittagongu neodpustím.“

To stačilo. Naše konverzace na tomto skončila.

O šest nebo sedm měsíců později jsme se s ním loučili. Já mu odpustil nebo on odpustil mně, Bůh ví. Každopádně jsem na něj složil v bengálštině báseň. Byl jsem požádán, abych ji přednesl na rozlučkovém večírku. Když ji potom slyšel, roztál. Položil mi ruku na ramena a povídali jsme si v bengálštině. Jeho manželka také roztála. V tu chvíli nebyl žádný Chittagong.

Vyprávěl mi jeden ze svých osobních zážitků. Jednoho dne šel vedle Pandita Nehrua. Chtěl Nehruovi položit jednu otázku, ale z respektu před jeho velkou osobností si netroufal. Nemohl na Nehrua ani promluvit. Potom se podíval na mne a řekl: „Všichni se mne obávají, ale jak vidíš, toto se stalo mně, když jsem byl s Nehruem.“ Byl to velmi vzdělaný člověk, člen Indické Státní správy.