Významná osobnost z Indie

Jednoho dne jsme se dozvěděli, že je na cestě z Indie do USA významná osobnost. Ten muž se jmenoval Surendra Mohan Ghose. Kdysi byl prezidentem Calcutta Commission. V roce 1965 zastával velmi vysoký post ve vládě. Mezi lidmi se šířily dohady: „Půjde ho na letiště přivítat hlavní konzul, nebo to přísluší Dhawanovi?“ Ani hlavní konzul, ani Dhawan se na toto setkání necítili. Jednou odpoledne přišel Dhawan do našeho oddělení a já na něm viděl, že je trochu skleslý a zeptal jsem se proto Dhandy: „Co se to dnes s Dhawanem stalo? Vůbec nezuří.“

Dhanda mi odpověděl: „Je vyděšený. Dnes večer musí na letišti přivítat jednoho velmi důležitého poslance indického parlamentu. Jmenuje se Surendra Mohan Ghose.“

Začal jsem se smát a řekl jsem mu: „Já jsem ten, kdo by ho měl přivítat. Znám ho tak dobře!“

Moji kolegové věděli, že nikdy nelžu. Proto mě moji přátelé vzali vážně a šli Dhawanovi říci: „Ghose zná Surendru Mohana Ghose velmi dobře.“

Dhawan za mnou přišel. Nekřičel, ale mluvil velmi úsečně. Zeptal se mě: „Opravdu ho znáte? Jste si jistý? Je to velmi vážná věc!“

Řekl jsem: „Ano pane, znám ho docela dobře. Pomohl mi získat pas a hezky o mně psal. Mnohokrát jsem s ním mluvil.“ Vypadalo to, že Dhawan zašel za hlavním konzulem a řekl mu: „Ghose říká, že Surendru Mohana Ghose dobře zná.“

„Ghose?“

„Ano“ odpověděl Dhawan a opakoval to, co jsem mu řekl. Hlavní konzul dal svůj souhlas k tomu, abych šel na letiště.

Šel jsem domů v pět hodin, takže jsem se o rozhodnutí hlavního konzula nedozvěděl.

Ten večer jsem večeřel se svým sponzorem Samem a s Ericem. Kolem deváté hodiny zazvonil telefon a Eric jej zvedl. Přišel za mnou a říká: „Volá tě pan Dhawan.“

„Copak jsem udělal? Copak jsem udělal?“, myslel jsem si.

Beru do ruky telefon a Dhawan mi říká: „Ghosi, mohu vás požádat o laskavost? Opravdu ho znáte?“

„Ano, znám ho. Bude šťasten, že mě vidí.“

On na to: „Odkud ho znáte?“

Řekl jsem mu: „Je velmi blízký Nolini-da, hlavnímu tajemníkovi Sri Aurobindova ášramu a já byl tajemníkem Nolini-da.“

„Vy!“

„Ano“, řekl jsem.

„To se mi ulevilo“, řekl Dhawan. Potom se mě zeptal, jaký si vezmu oblek.

„Znám ho tak dobře. Jako by to byl můj starší bratr. Musím mít ten oblek?“

Dhawan na to: „No dobře.“

A tak jsem jel na letiště. Jel jsem v limuzíně hlavního konzula s řidičem. Surendra Mohan Ghose byl rozechvěn, že mě vidí. Nejprve jsme jeli do jeho hotelu a potom k mému příteli. Nakonec jsme se pozdě v noci vrátili zase do hotelu.

Když jsem konečně přijel domů, zazvonil telefon. Zvedl jsem ho a slyším: „Ghosi!“ — byl to Dhawan — „Přijel?“

Řekl jsem: „Ano. Odvezl jsem ho do hotelu a potom k mému příteli.“

„Tak ho prosím zítra ráno přivezte na konzulát“, řekl Dhawan. Příští den jsem ho tedy přivezl na setkání s hlavním konzulem. Dhawanovi jsem ho nemusel představovat, protože pobíhal celý den za námi! Vidíte, co může učinit božská Milost! Po tomto dni se všechno změnilo — a jenom proto, že znám významného člověka.

Pan Mehrotra byl na mne hrdý. Někteří významní lidé si stěžují, když se s nimi dobře nezachází při jejich návštěvách na indických konzulátech, a to může přinést vážné potíže.

Tento člověk byl ke mně tak milý. V jednom ze svých dopisů, které mi poslal do Ameriky napsal: „Nikdo neudělá pro světový mír tolik, kolik uděláte vy.“ Jindy řekl: „Do OSN přišlo mnoho indických velvyslanců, ale skutečným kulturním velvyslancem Indie je Chinmoy.“

Když četl jednu z mých knih v angličtině — „Mother of the Golden All“, citoval jeden velmi známý verš:

Potom řekl: „Skrze Milost Matky je možné vše.“ Surendra Mohan Ghose byl žákem Sri Aurobinda. Směl se Sri Aurobindem hovořit i poté, co Sri Aurobindo přestal dávat rozhovory. Byl tenkrát vůdcem kongresu a Sri Aurobindo mu radil. I v té době — v roce 1945 nebo 1946 se Sri Aurobindo zajímal o indickou politiku.

Byl také nejlepším přítelem Nolini-da. Jednou v pokoji Nolini-da pili oba čaj. Vstoupil jsem do místnosti, abych vyzvedl nějaké písemnosti. Pln úcty jsem začal couvat ven, ale Nolini-da mě zastavil. Představil mě a řekl v angličtině: „Chinmoy je mým jediným odborníkem na všechny mé spisy a na všechno, co se mne týká.“ Tenkrát jsem překládal stovky jeho básní z bengálštiny do angličtiny.

Surendra Mohan Ghose mě potom požádal, abych za ním přišel a byl ke mně velmi milý. Byl jedním z těch, kteří mi významně pomohli, když jsem měl velké potíže se získáváním mého indického pasu.