Účast pana Mehrotry

Pracoval jsem na konzulátě již tři měsíce, když byl pan Mehrotra na dva nebo tři měsíce poslán služebně na Kubu. Indické velvyslanectví nemělo na Kubě svého velvyslance, a tak jej požádali, aby tam na čas odjel.

To mě inspirovalo k básni na pana Mehrotru. Odjížděl a jen Bůh věděl, kdy se měl vrátit. Cítil jsem smutek, že musel odejet. Na večírku, kde jsme se loučili s panem Mehrotrou, jsem si stoupnul vedle jeho židle a přednesl báseň. Byl tak dojat.

V ten den jsem se necítil moc dobře. Za pár týdnů později dostala sekretářka Yvonna dopis, kde se pan Mehrotra ptal: „Jak se daří Ghosovi? Co jeho fyzické zdraví? Znám jeho duchovní zdraví. Dobře o něj pečuje, takže se neobávám o jeho duchovní život, ale mám obavy o jeho fyzické zdraví.“

Pan Mehrotra se ptal na všechno možné. Od samého začátku byl ke mně výjimečně laskavý. Byl mým zachráncem.