Zvláštní přítel

V roce 1977 jsem musel jít na indický konzulát, abych si vyřídil svůj pas. Stál jsem u přepážky a najednou kdosi vystoupil z výtahu a začal křičet: „Ó Bože!“ Nejprve jsem ho nemohl poznat, ale potom jsem v něm poznal jednoho z mých bývalých kolegů. Byl velmi potěšen, že mě vidí. Položil mi ruku na ramena a potom přeměřil můj pas. „Vyrostl jsi do výšky a tady jsi také vyrostl!“

„Musím jít oběma směry. Musím být integrální“, odpověděl jsem.

Takto jsme spolu žertovali. Byl velmi pohnut, že mě vidí a že se mnou mluví. Četl některé mé knihy a mnoho o mně slyšel. Pár let předtím přišel do Hunter College na jedno naše setkání. Když viděl tolik lidí a stráže, vyděsil se k smrti. Řekl mi: „Chtěl jsem jít za tebou a obejmout tě. Stál jsi před publikem a viděl jsem, že kolem tebe stojí silní lidé, tvoji strážci. Vyděsil jsem se. Jsem tvůj přítel, který s tebou strávil hodiny povídáním, ale teď jsi významná osobnost, jak se k tobě mohu přiblížit?“

Potom se mě zeptal, proč jsem přišel. Řekl jsem mu, že pro nový pas. Ihned zašel za úředníkem a začal se jej vyptávat. Úředník řekl, že to bude za tři dny. Můj přítel na to: „Víš ty, kdo to je? Pracoval v našem oddělení. Nemůžeš pro něj udělat laskavost?“

Poté začal křičet. Tehdy už byl pomocným ředitelem v komerčním oddělení. Úředník řekl: „Netroufám si jít pro podpis ke konzulovi. Můžeme to udělat zítra.“

Když to přítel slyšel, vzal pas a dokumenty a šel do konzulovy kanceláře. Ani nezaklepal, rovnou vstoupil. V minutě byly dokumenty podepsány. Tohle je to, co dokáže přátelství. Když jsem odcházel, řekl mi: „Jsem tak šťasten, Ghosi, že jsem tě viděl.“

Tento přítel mě má velmi rád. Opravdu si mě váží. Bůh ví, kolik hodin bych tam jinak ten den strávil!