Arturova duchovní matka
Toto je komický příběh. Artur Gregor měl Gurua z Jižní Indie, jehož jméno jsem neznal. Tento Guru byl dříve policejním důstojníkem.Opustil policejní život, modlil se, meditoval a stal se duchovním mistrem. Artur mi vyprávěl o soucitu svého Gurua a o jiných věcech. Občas jsem mu o jeho Guruovi něco řekl já. Jednou jsem mu řekl, že jeho Guru vlastní plachetnici. On mi na to řekl: „Jak to víš?“
„Tvůj Guru se mi ukázal,“ odpověděl jsem: „vidím ho na palubě lodi s jednou tvou duchovní sestrou.“
„Ano, to je Sushila,“ řekl Artur. Potom se stal mým velkým obdivovatelem, protože jeho Guru opravdu vlastnil plachetnici, na které se několikrát on a jeho duchovní bratři a sestry plavili.
Artur chodil k mým přátelům docela často. Jeho byt byl velmi blízko našeho, jenom o dvě čísla od nás. My jsme bydleli na Greenwich Avenue č. 43 a on na Greenwich Avenue č.45. Občas také pozval Erica, Sama a mne na návštěvu a meditaci. Sam a Eric byli jeho dobří přátelé.
Jednoho večera jsme meditovali v jeho bytě. Bylo to při příležitosti narozenin jeho Gurua. Řekl nám, že jeho Guru rád medituje potmě, takže tam nebylo mnoho světla. Jeho byt byl celý zatemněný. Najednou jsem svým třetím okem spatřil ženu středního věku, jak stojí za Arturem a žehná mu, zatímco on medituje. Žehnala mu s velkou láskou. Ta žena mi řekla, že je jeho duchovní matkou.
Po meditaci jsem řekl Arturovi: „Něco jsem viděl. Někdo stál za tebou a žehnal ti. Řekla, že je tvojí duchovní matkou. Mohu ti říci i její jméno! Jmenovala se Nirupama. Ty jsi mi nikdy neřekl, že tvůj Guru je ženatý!“
Jméno té paní bylo absolutně správné. Byla to manželka jeho Gurua. Artur byl tak ohromen. Zeptal se mě: „Jak to víš?“ Moji přátelé se ptali na totéž. Jejich obdiv vůči mně značně vzrostl, protože jsem jim předvedl kouzlo.
Od té doby mi Artur dával velmi pěkná saka. Byl také básníkem. Vyšly mu dvě nebo tři knihy a jednou své básně předčítal v Guggenheimově muzeu. Byl ke mně velmi laskavý.
Artur Gregor měl velmi blízké spojení s indickým velvyslancem v OSN, s Rikhi Jaipalem. Když jsem v roce 1979 namaloval obraz věnovaný UNICEF, velvyslanec Jaipal ho představil s nejvyšším respektem jménem vlády Indie. Byla to jeho žena, Sushila, kterou jsem tenkrát viděl v té plachetnici.
