Přednes mých básní v přepychové restauraci

Jednoho dne přišel na konzulát starý ruský džentlmen s otázkou, zda známe nějaké indické básníky. Stal se básníkem a chtěl diskutovat o některých literárních otázkách. Moji kolegové věděli, že píši básně, a proto mně ho představili. Stali jsme se přáteli.

Ten džentlmen se jmenoval Gruber. Jednou mě pozval k přednesu mých básní v jedné restauraci na Manhattanu. Ta restaurace se jmenovala Cavanti. Byla to velmi přepychová restaurace, ale její návštěvníci se chovali značně nebožským způsobem. Pili a pili. Zatímco pili, my jsme měli přednést své básně.

Pan Gruber přednesl několik svých básní a potom mi řekl, abych vstal a něco přednesl. Přečetl jsem dvě nebo tři mé básně a potom jsem řekl: „Jdu odtud! Nezůstanu tady.“

To byla moje první a poslední zkušenost s čtením básní v restauraci. Bylo tam takový hluk! Občas vstali dva nebo tři básníci současně. Byli připraveni přednést své básně ve stejný okamžik.