Kdo je důležitější — Guru, nebo Bůh?

Duchovní Mistr byl jednoho dne svědkem nepěkné hádky mezi dvěma svými žáky. Tito dva žáci se spolu téměř prali. Mistr k nim tedy přistoupil a řekl: „Co se to děje? Proč se hádáte a bojujete?“

Oba vykřikli: „Mistře, Mistře, pomoz nám! Potřebujeme tvé vedení. Potřebujeme tvé světlo.“

Mistr řekl: „Budete-li mluvit oba najednou, nebudu vám rozumět. Tak mi jeden z vás řekněte, co vás doopravdy trápí.“

První odpověděl: „Mistře, jablkem sváru jsi ty a nikdo jiný.“

„Prosím?“ zeptal se Mistr.

Žák pokračoval: „On říká, že Mistr, Guru, je důležitější než Bůh. Já říkám: nemožné, Bůh je důležitější. On říká, že Guru je důležitější, protože ukazuje cestu, dláždí cestu a bere žáka k Bohu. Říká také, že i když se Bůh stará o všechny, i o ty, co spí a neaspirují, chce-li člověk od Boha okamžitý zájem a požehnání, může je dostat prostřednictvím Gurua. Proto je Guru důležitější.

Já ale říkám ne, je to Bůh, kdo dal Guruovi takovou lásku a soucit; je to Bůh, kdo z Gurua udělal nástroj, aby pomáhal lidstvu. A tak je pro mě Bůh důležitější.

On říká, že existuje Cíl, pokud ho k Cíli ale někdo nedovede — tím někým je jeho Guru — Bůh pro něj zůstane vždy někde daleko. Říká: ,Cíl může existovat, ale kdo mě k Němu vede? Nemohu jít sám, neznám cestu. Guru je tedy důležitější, protože Cíl ke mně nepřijde sám o sobě.‘

Já říkám ne, Cíl ke mně nemusí přijít, ale Cílem je Bůh. Pokud tě Guru dovede k Cíli, Bohu, a Bůh potom o tebe nestojí, nač je poslíček dobrý? Guru může někoho přivést k Cíli. Když ale Cíl o toho člověka nestojí, cesta je pochopitelně zbytečná. Lidská bytost může někoho dovést k Mistrovi, není-li ale Mistr spokojen s tím, koho dovedl, tehdy je jeho případ beznadějný. Nejdůležitější není to, kdo žáka přivedl, ale koho žák těší. Je-li Bůh někým potěšen, je to víc než dost.

On říká, že když Guru přijme někoho za svého nejdražšího žáka, bere na svá bedra zákon karmy. Jestliže otec ví, že jeho syn udělal něco špatného, a chce ho zachránit, vezme trest na sebe. To je Guru. Ale Bůh je jako Univerzální Otec. Řídí se svým Kosmickým Zákonem. Uděláme-li něco špatného, Bůh vyvodí důsledky — budeme potrestáni. On má pocit, že Guru je důležitější, neboť bere na svá bedra trest, který si žák zaslouží, zatímco Bůh se vždy řídí svým Kosmickým Zákonem.

Já ale říkám ne, Bůh nás netrestá; Bůh nám jen dává zkušenost. Kdo trestá koho? Bůh má naším prostřednictvím svou vlastní zkušenost. Takže nejsme potrestáni, ale spíše se naším prostřednictvím Bůh těší, či trpí.

Ba co víc, Bůh existoval dřív, než Mistr vstoupil na pole projevení, a bude dál Bohem dlouho poté, co Guru z pole projevení odejde. Guru přišel od Boha a vrátí se k Bohu, svému Zdroji. Bůh je však nekonečný a věčný. Nikdy nepřestane existovat. Bůh je Vším; Guru je dočasným ztělesněním.

Guru, jsem ti velmi oddaný. I když on říká, že ty jsi důležitější než Bůh, a já říkám, že Bůh je důležitější, mám v tebe nesmírnou víru. Objasnil bys nám, prosím, tuto záležitost?“

Guru řekl: „Podívej, pokud si myslíš, že Guru je tělo, pak Guru není vůbec důležitý. Jestliže si myslíš, že Guru je duše, pak jsou Guru i Bůh stejně důležití, jsou jedním a tímtéž. Cítíš-li ale, že Guru je Nekonečným Já, Transcendentálním Já, pak musíš cítit, že to není ani Guruovo tělo, ani Guruova duše, ale Nejvyšší v něm, kdo je tímto Transcendentálním Já. Nejvyšší je Guruem, Guruem každého. Chceš-li oddělovat fyzické, duši a Transcendentální Já, chceš-li je rozdělovat na tři různé části, pak Boha nikdy nerealizuješ, nikdy nedokážeš realizovat nejvyšší Pravdu. Abys realizoval nejvyšší Pravdu, měl bys sloužit fyzickému aspektu Mistra, milovat duši Mistra a uctívat Transcendentální Já Mistra. Nejdůležitější je vidět ve fyzickém nesmírné světlo Mistra, v duši vědomí neoddělitelné jednoty a v Já věčné osvobození. Jen tehdy se mohou Mistr a Bůh stát jedním.

Bůh a Guru jsou ve Věčné Hře, Božském Dramatu, stejně důležití.“