Humajun odpouští svému prvnímu ministrovi
Jednou měl císař Humajun proslov ke svému dvoru. Jeho první ministr seděl přímo před ním, ale jeho řeči nevěnoval vůbec žádnou pozornost. Byl naprosto vyčerpán, spal a hlasitě chrápal.V Humajunovi rostlo nad prvním ministrem čím dál větší zklamání a znechucení. Hlasitě ho oslovil: „Co to děláš? Ty přímo přede mnou spíš! To ke mně nechováš žádnou úctu? Chováš se hrozně!“
První ministr odpověděl: „Vaše veličenstvo, já nespím.“
„A co tedy děláš?“ zeptal se Humajun.
První ministr řekl: „Vaše veličenstvo, moudří lidé říkají, že když hovoří císař, je nutné mu naslouchat se sepjatýma rukama. Když mluví velký řečník, je nutné se mu dívat do očí. A když mluví tvůj milující a soucitný přítel, je nutné cítit jeho srdce. Když před tebou sedím, vidím v tobě tři osoby — císaře, velkého řečníka a soucitného přítele. Proto jsem zavřel oči a uvažoval o tom, co bych měl dělat — měl bych ti naslouchat jako císaři, jako velkému řečníkovi nebo jako svému hluboce soucitnému příteli?“
Humajun se usmál a řekl: „Ty jsi takový chytrák, obratný dareba a dokonalý lichotník! No dobře, vyhrál jsi. Nejenom, že ti odpouštím, ale také tě za tvoji pozoruhodnou obratnost při vlastní záchraně dobře odměním.“
