Akbarovo světlo spravedlnosti

Jednoho dne se jistý portugalský obchodník rozzlobil na muslimského kupce, a tak přivázal na krk psovi korán a pustil ho ven. Pes se začal toulat po ulicích, běhal sem a tam, a kolem krku se mu houpala posvátná kniha.

Psa spatřila Akbarova matka, Hamida Begum, a rozzlobila se. Řekla: „Náš korán je tak posvátná kniha! Jak ji někdo mohl přivázat psovi kolem krku? To je urážka Alláha!“

Hamida Begum požádala svého syna, císaře, aby někoho poslal chytit toho psa a potrestal ho. Také po Akbarovi chtěla, aby nalezl majitele toho psa, aby mohl být nemilosrdně potrestán.

Ubohý Akbar! Na jednu stranu byl své matce velice oddán. Na druhou stranu, jaký trest by měl být za takový zločin? Náhle mu hlavou bleskla skvělá myšlenka. Požádal jednoho svého služebníka, aby mu přinesl opici. Když mu ji sluha donesl, Akbar jí přivázal kolem krku bibli a požádal sluhu, aby opici vypustil do ulic. Opice začala pobíhat a skákat po ulici, běžela sem a tam s houpající se biblí kolem krku.

Jak se to dozvěděla Akbarova matka, dala najevo svoji nespokojenost. Řekla svému synovi: „Co to děláš? Ty jsi z toho udělal souboj mezi psem a opicí. Je to snad to, co jsem chtěla? Chtěla jsem, aby pes a jeho pán byli potrestáni.“

Akbar odpověděl: „Matko, jak bych mohl udělat takovou věc? Někdo provedl tento škodolibý kousek, aby si udělal legraci z našeho náboženství, ale já nevím, kdo je viníkem. Posvátná kniha je nevinná, pes je nevinný a nikdo se nepřizná, že mu ten pes patří. Jestli tedy někdo špatně mluví o muslimech a uváže korán psovi kolem krku, nejlepší věc, kterou můžeme dělat, je uvázat bibli kolem krku opice. Můžeme pouze hrát s tím člověkem stejnou hru. Když si dělá legraci on z nás, můžeme si dělat legraci my z něho. Víc však udělat nemůžeme. Nemůžeme trestat lidi za takový žert.