Císařův skrytý dar

Císař Akbar byl velmi laskavý. Bezvýhradně naplňoval touhy svých poddaných. Jednoho dne, když se procházel po ulici, spatřil žebravého mnicha, jak zpívá jistou píseň. Slova té písně zněla: „Dokonce i když nám Alláh nic nedá, nevadí; protože náš císař nám dá vše.“

Žebravý mnich nevěděl, že kolem prošel císař, protože Akbar měl na sobě obyčejné šaty. Císař mu řekl: „Zítra přijdeš do mého paláce.“

„Paláce?“ Zeptal se mnich.

„Ano,“ odpověděl Akbar. „Já jsem císař. A ty přijdeš zítra do mého paláce.“

Mnich byl dojat a zároveň trochu vystrašen, ale následujícího dne přišel do paláce. Císař řekl: „Včera jsi zpíval jistou píseň. Potěšil jsi mě. Dám ti darem tento meloun.“

Navenek mu muž poděkoval, ale uvnitř si řekl: „Myslel jsem si, že by Akbar ze mne mohl udělat boháče. A teď mi dává jen meloun. Ale no dobře, přijmu ten dar, když mi ho dává.“

Po cestě domů se mnicha někdo zeptal, jestli hodlá ten meloun prodat. Mnich si pomyslel: „Nejlepší bude se toho melounu zbavit. Kdo by se chtěl nosit s takovou těžkou věcí?“ Prodal ho tedy za velmi nízkou cenu. Za utržené peníze si koupil nějaké sladkosti a snědl je.

O několik dní později jde mnich po ulici a koho nevidí? Císaře. Císař řekl: „Tak co, jsi teď šťastný?“

Mnich se přiznal: „Ne, nejsem. Byl jsi ke mně velmi laskavý a pozval jsi mě do svého paláce. Ale dal jsi mi jenom meloun, místo abys mi dal něco cenného. Mám pocit, že jsem ztratil svoji příležitost.“

Akbar řekl: „Ty jsi ale hlupák! Měl sis ten meloun prohlédnout. Vložil jsem dovnitř několik zlatých mincí. Kousek jsem vyřízl, vložil dovnitř čtyři zlaté mince a ten vyříznutý kus jsem zase dal zpátky.“

Jak to muž uslyšel, začal se bít do čela. „Jsem si jist, že ten člověk, kterému jsem meloun prodal, ty mince zlaté našel. A já ani nevím, kdo to byl!“

Akbar řekl: „Zasloužíš si svůj osud. Když jsem tě viděl poprvé, vychvaloval jsi mě do nebe. Není možné, abych byl k lidstvu laskavější než Sám Alláh. Alláh mi díky Svému Soucitu dal trochu bohatství a laskavosti. Přesto jsi mě vychvaloval do nebe, že jsem soucitnější než Bůh! Je to možné? Zasloužíš si svůj trest kvůli svému neuvěřitelnému pochlebování. Jak by mohla být nějaká lidská bytost soucitnější než Sám Alláh? Buď upřímný. Jedině potom vše dostaneš. Když mi slíbíš, že budeš upřímný, dám ti trochu peněz. Dám ti deset zlatých mincí, ale od této chvíle buď upřímný. Svět nepotřebuje pochlebování. Potřebuje upřímnost. Když se budeš upřímně modlit k Bohu, Bůh ti dá všechno.“