Babarova jednota se svou armádou

Tento příběh se odehrál během Babarovy cesty do Indie. Krátce předtím, než Babarovi vojáci dorazili do Kábulu, vypukla prudká bouře. Silně pršelo a potom začalo sněžit. Nikde nebylo místo, kde by se vojáci mohli ukrýt. Později ke svému velkému překvapení nalezli malou jeskyni. Vojáci začali prosit Babara, aby se tam skryl, zatímco oni že zůstanou venku. Všichni byli připraveni zmoknout na kůži.

Ale Babar řekl: „Jak bych to mohl udělat? Vy jste moji přátelé a společníci. Tento úkryt pro všechny nestačí. Protože se do něho všichni nevejdeme, nepotřebuji ho. Nemohu spát v pohodlí, zatímco vy byste byli v nepohodě. Ať už budeme vystaveni jakémukoliv strádání, budu ho sdílet s vámi. Jsem více než šťasten, že mohu strávit noc s vámi venku.“

Babar do malé jeskyně nevstoupil. Bouře trvala velmi dlouho a teprve poté byli schopni pokračovat ke svému cíli. Tak vypadala Babarova milující jednota se svými přáteli a obdivovateli.

Babar o této příhodě napsal ve svých slavných pamětech, zvaných Babar-nama. Babar byl moudrý muž, dobrý básník a skvělý lovec. Byl mimořádně laskavý, štědrý a mocný. Říká se, že na své cestě do Indie každou řeku přeplaval a k překonání Gangy mu stačily pouze třicet tři tempa.