Když k tobě žáci přicházejí, vidíš ihned, jestli půjdou velmi vysoko, nebo upadnou, nebo je to všechno otevřené?

Sri Chinmoy: V některých případech to vím s jistotou a v jiných případech vidím určitou pravděpodobnost. V některých případech mohu žáky zcela zlomit a tvarovat. Je to s nimi stejné, jako když Kristus řekl: „Já jsem Cesta a Cíl.“ V takových případech znám výsledek. V jiných případech jsem pouze cestou a pak znám určitou pravděpodobnost. Tehdy moje milost, Světlo Nejvyššího, tvoří nejrychlejší pokrok v souladu se schopností žáka. Ve většině případů jsem cestou. Ale v některých případech jsem také Cílem. Tam, kde jsem i Cílem, tyto jedince naprosto přetvořím, tvaruji je a dávám jim podobu. Nedělám to ale svým vlastním způsobem, nýbrž způsobem Nejvyššího.

Proč u některých měním jejich podobu a vkládám do nich svůj otisk, zatímco jiným nechávám v souladu se svou milostí jejich vlastní rychlost, ať už velkou nebo malou? V těch prvních případech došli žáci do bodu, kdy jsou schopni přijmout takový způsob přetváření. Někdo se třeba chce stát žákem první třídy, ale když tohoto člověka požádám, aby něco udělal, řekne: „Ó, co si pomyslí můj otec, co si pomyslí má matka?“ Když ale požádám jiného žáka, nebude řešit žádného otce, žádnou matku — bude zde pouze radostná poslušnost.

Když jsme zde začínali, dali jsme každému stejnou příležitost. Když někoho přijmu za žáka, začíná každý z nich ze stejné startovní pozice. Někteří ale běží velmi rychle, a jiní rychle vůbec neběží.