Je lepší pro ty, kdo nemají rádi běhání nebo jsou zranění, trénovat s činkami než nedělat nic?

Sri Chinmoy: Jistě! Je velmi důležité něco dělat. Možná nemůžete chodit nebo běhat. Ale co vaše plíce nebo ruce? Musí existovat jiné části vašeho těla, které ještě dobře fungují. A tak můžete rozvíjet tyto části. Možná jste omezeni svým zraněním, ale v tom omezeném světě dokážete něco udělat.

Podívejte se na atlety na vozíčku, kteří se účastní newyorského maratónu. Mám takovou radost, když je vidím. Jsem na ně tak pyšný. Navzdory svým omezením jedou dvacet šest mil. Každý metr je pro ně takové utrpení. Ačkoliv jsou jejich schopnosti velmi omezené, nadělují radost sobě i divákům. Vyzývají nemožné.

Když běžíte, jste to jen vy a vaše tělo, ale když vzpíráte, není to jen otázka vás a vašeho těla. Snažíte se posílit své tělo, a navíc bojujete s nevědomými železnými závažími. Vy nejste nevědomí, ale závaží jsou nevědomá. Není v nich žádné světlo. Musíte do nich vnést světlo tím, že se budete modlit k Bohu, aby vám pomohl zvednout toto těžké závaží.

Mezi běháním a kulturistikou tak existuje velký rozdíl. Ať je úroveň vašeho běhání dobrá nebo špatná, víte to. Ale v kulturistice musíte něco vyzvat — ta železná závaží. Musíte je udržet pod kontrolou.

Co se týče počtu, je strašlivý rozdíl mezi těmi, kteří běhají, a těmi, kteří vzpírají. Jdete-li na maratón, bude tam možná dvacet tisíc lidí. Ale když jdete na nějakou soutěž vzpěračů nebo kulturistů, nebude tam dvacet tisíc účastníků. Takže vidíte, jak lidé milují běh.