Diplom poctivosti

Byl jednou jeden velmi bohatý zamindar, který byl zároveň velkým lidumilem. Každý ho měl rád. Jednou se rozhodl, že po tři dny bude dávat rýži, zeleninu a peníze chudým — nikomu než chudým.

Jeden chudý člověk od něj dostal velice těžký pytel rýže. A protože byl tak chudý, udělalo mu to velkou radost. Když přišel domů a pytel vysypal do spíže, našel v rýži zamíchaných dvacet zlatých mincí. Jeho manželka se zaradovala. Manžel jí však řekl: „Zamindar neměl v úmyslu dát mi zlato. Dal mi rýži. Tohle je omyl. Měl bych mu mince vrátit.“

„Nebuď blázen!“ řekla mu jeho žena. „Jsme chudí. Vezmi zlato do obchodu a vyměň ho za peníze.“

„Ne, to nemohu,“ namítl manžel. A tak se se svou lakomou manželkou dohadoval, dokud jí nepřipomněl, že to byl v první řadě on, kdo domů přinesl rýži i zlato.

Příštího dne se vrátil k bohatému muži. „Byl jste tak laskavý, že jste nám poskytl, co jsme potřebovali. V pytli s rýží jsem našel těchto dvacet zlatých mincí. Přišel jsem vám je vrátit. I když jsem žebrák, vím, že to byl omyl, a jsem poctivý.“

Bohatého muže upřímnost toho chudáka dojala a řekl mu: „Ne, nech si je. A protože jsi upřímný, dám ti dvakrát tolik. Donesl jsi mi dvacet zlatých mincí; odejdeš se čtyřiceti. Dám ti je osobně, abys věděl, že to není žádný omyl.“

O tomto příběhu se doslechl jeden lakomý obchodník a přišel na skvělý nápad. Zašel za chudákem a řekl mu: „Slyšel jsem, že máš nějaké zlaté mince. Nechceš mi jich pár prodat?“

„Samozřejmě,“ odpověděl chudák. „Kolik jich budete chtít koupit?“

Obchodník si od chudáka koupil šest mincí. Potom se oblékl jako žebrák a šel do domu bohatého muže. „Udělám to stejně jako ten žebrák a zdvojnásobím své bohatství,“ pomyslel si. „Protože během uplynulých tří dnů dostali pytle s jídlem stovky a stovky žebráků, jsem si jist, že si zamindar nevzpomene, že nejsem jedním z nich.“

Obchodník tedy přišel k zamindarovi a řekl: „Včera jste mi dal tři zlaté mince, ale dnes se z nich jako zázrakem stalo mincí šest. Přišel jsem vám vrátit ty tři původní mince a nechávám si ty tři zbývající.“

„Jsi jediný, komu jsem dal zlaté mince a jehož bohatství se rozrostlo,“ řekl zamindar. „Jeden muž mi přinesl stejné množství, jaké jsem mu dal. V tvém případě však vzrostlo. Mám z tebe radost. Co pro tebe mohu udělat?“ zeptal se.

Obchodník-žebrák řekl: „Pokud vás dojala moje poctivost, protože vám ty tři mince vracím, můžete mi dát víc. Kdybych vám tyto mince nevrátil, nevěděl byste, že ty tři původní vytvořily další tři. Pokud si ceníte poctivosti, potom mi dejte ještě pár mincí.“

„Skutečně si zasluhuješ mnohem víc,“ řekl bohatý muž. „Protože jsi ze tří mincí získal šest, udělám jednu věc. Dám ti něco mnohem významnějšího než několik mincí navíc.“

Obchodníka ta slova vzrušila a začal být zvědavý: „Prosím, povězte mi, co to bude?“

Zamindar požádal svého sluhu, aby na list papíru napsal „Diplom poctivosti“. Sluha to napsal, zamindar list připnul obchodníkovi na záda a podepsal. Potom obchodníkovi-žebrákovi řekl: „S tímto diplomem můžeš celému světu oznámit, že jsi ten nejpoctivější člověk. ‚Diplom poctivosti‘ jsem nikomu jinému nedal. Ale ty si ho zasloužíš.“