Banditův syn

Byl jednou jeden bandita, který ničil mír a kazil radost celého království. Král byl nešťastný, protože chtěl ve svém království jen mír, radost a harmonii. Královští vojáci se ho pokoušeli chytit, ale nikdy se jim to nepodařilo.

Banditova žena si vzala život, protože její muž nechtěl loupení nechat. Nejprve byl bandita kvůli ztrátě ženy zarmoucený, ale dokonce ani tehdy krást nepřestal. Jediným dalším členem jeho rodiny byl malý tříletý syn, jeho jediné dítě.

Král, zarmoucen situací, kterou bandita způsoboval, si řekl: „Protože všichni ostatní selhali, pokusím se chytit toho darebáka sám.“ A tak se jedné noci přestrojil za zloděje, vloupal se do banditova domu a unesl jeho syna.

Když se bandita následujícího dne vrátil domů a uviděl, že jeho jediný syn zmizel, jeho srdce bylo zcela zlomeno. Řekl si: „Má žena mě varovala, abych už nevedl takový život, ale neposlechl jsem ji. A teď je pryč mé jediné dítě. K čemu pokračovat v loupení a trápení lidí?“

A tak se bandita stal žebravým mnichem a začal vést velice prostý, asketický život. Často myslel na svou ženu i dítě, zvláště na dítě. „Kdo mohl mého syna unést?“ ptal se neustále sám sebe. „Nemám to srdce ani energii pokoušet se ho znovu najít. Ať už ho ukradl kdokoliv, nikdy mi ho nevrátí.“ I nadále vedl velice čistý a zbožný život a během šesti měsíců se zcela změnil.

Král mezitím vychovával jeho dítě ve svém paláci. Sám měl syna stejného věku a oběma věnoval stejnou lásku a zájem. Jednoho dne oba chlapci onemocněli a žádný lékař je nebyl schopen vyléčit. Jako poslední možnost jeden z jeho dvorních lékařů navrhl: „Znám jednu rostlinu, která je vyléčí. Je velmi obtížné ji sehnat, ale pokusím se o to.“

Mezitím bandita, změněný v asketu, přišel do blízkosti paláce, aby se modlil a meditoval pro své osvícení. Kdosi králi sdělil, že v blízkosti se modlí a medituje svatý muž. „Potřebuji modlitbu světce,“ řekl král. „Požádejte ho, aby sem přišel, a já ho poprosím, aby mi pomohl.“

Světec tedy na královu žádost přišel do paláce. Jeho vědomí bylo změněno do takové míry, že v něm nikdo dřívějšího banditu nepoznal. „Mám dvě malé děti,“ řekl mu král. „Obě umírají. Byl byste tak laskav a podíval se na ně a pomodlil se k Bohu pro jejich uzdravení? Dám vám, cokoliv budete chtít.“

„Budu se modlit k Bohu, aby je zachránil,“ odpověděl světec: „ale nic od vás nechci.“

Král světce zavedl do soukromého pokoje a ukázal mu děti. Bandita svého syna nepoznal, protože dítě bylo zahrnuto velice dobrou péčí. Syn byl čistý a dobře živený, a přestože byl nemocný, vypadal úplně jinak.

V tu chvíli do místnosti vstoupil lékař a řekl králi: „Tu rostlinu mám, ale stačí jen pro jedno dítě. Koho zajímá druhé dítě! Ať se vyléčí to vaše.“

„Ne,“ řekl král: „to nemohu udělat. Pokud máme dostatečné množství jen pro jedno dítě, potom je prosím dejte tomu druhému.“

„Proč?“ zeptal se asketa.

„Ačkoliv to není mé dítě,“ pravil král: „chci, aby bylo vyléčeno. Stejně jako já i jeho otec má srdce. To dítě jsem ukradl. Vím, že srdce jeho otce je zlomené, protože přišel o syna. Neměl jsem však na vybranou. Jeho otec byl ten nejhorší zločinec — zloděj a vrah. Ničil celé mé království. Když jsem unesl jeho syna, vnitřně ho to zcela zničilo. Od té doby už ho nikdo neviděl. Byl to jediný způsob, jak jsem mohl ukončit utrpení svého království. Nikdy bych si však neodpustil, kdybych nechal jeho dítě zemřít, protože jsem již zabil ducha jeho otce.“

Král se otočil k lékaři a řekl mu: „Dejte lék druhému dítěti, mé dítě nechte zemřít. Doufám, že bandita jednoho dne svého syna najde. Pokud se své profese vzdá, potom mu rád osobně půjdu jeho syna vrátit.“

Asketa v té chvíli padl králi k nohám a nechtěl vstát. „Co se děje?“ zeptal se král. „Prosil jsem vás, abyste se modlil a meditoval.“

„Můj králi,“ řekl asketa: „já jsem ten bandita a toto je mé dítě. Způsobil jsem vašim poddaným tolik trápení. Zasloužil jsem si váš trest. Dnes jste dokázal, jaké máte srdce. Prosím, nechte si mého syna. Slibuji, že už nikdy nebudu krást. Vedu nyní asketický život, ale pokud chcete, můžete mě ze svého království vykázat nebo mě nechat zabít.“

„Změnil jsi své způsoby a žiješ duchovním životem,“ řekl král. „Rád budu o tvého syna pečovat a byl bych rád, kdybys zde zůstal jako můj dvorní mudrc. Jsem ti vděčný, že ses přišel modlit a meditovat za uzdravení chlapců.“

Jako zázrakem se oba synové uzdravili a bývalý bandita i král ronili společně slzy vděčnosti.