O otcově ponaučení
Jeden muž měl velmi krásnou dceru. Jeho manželka zemřela, když byla dcerka ještě malá, a tak otec všechnu lásku věnoval své dceři. Naneštěstí byla jeho dcera velmi neopatrná. Stále zapomínala pořádně zavírat okna a dveře. V noci šla spát a nechala všechno otevřené.Otec byl z její nedbalosti nešťastný. „Až se vdá, její manžel a jeho rodina jí budou hrozně hubovat,“ říkal si.
Mnohokrát své dceři opakoval: „Je dobré být nebojácný, ale být nedbalý, to je něco jiného. Projevovat statečnost je jedna věc, ale předstíraná statečnost je něco úplně jiného. Musíš být nebojácná, ale zároveň opatrná. Vždycky zamykej dveře a zavírej okna, obzvlášť v noci.“
Jednoho dne musel otec kvůli práci odjet z města. Řekl dceři: „Dnes tu nebudu. Pořádně zamkni dveře a zavři okna!“
Dcera řekla: „Ano, samozřejmě.'* Ale jako obvykle to před spaním neudělala. Uprostřed noci pak do jejího pokoje vlezl zloděj a začal jí hrozit dýkou. „Řekni mi, kde má tvůj otec schované peníze!" řekl.
„Nevím, opravdu nevím!" plakala dcera. „Kdybych to věděla, řekla bych ti to."
Zloděj jí tedy vzal alespoň náhrdelník a utekl. Dcera byla vyděšená k smrti a umínila si: „Otec má pravdu. Ode dneška budu pořádně zamykat dveře a zavírat okna."
Když se otec druhý den vrátil a uslyšel, co se stalo, řekl: „Díky bohu se ti nic nestalo. Ale podívej, o jakou cennost jsi přišla! Alespoň jsi tomu zloději neřekla, kde mám schované peníze a šperky.“
„Nevím, kde je schováváš. Kdybych to bývala věděla, pod pohrůžkou té jeho dýky bych mu to hned řekla,“ přiznala dcera.
„Mám štěstí, že jsem ti to nikdy neřekl,“ usmál se otec. „Hlavně jsem ale rád, že se ti nic nestalo."
Několik měsíců po této příhodě řekl otec dceři: „Je čas, aby ses vdala.“
Dcera odpověděla: „Ráda se provdám za kohokoli, koho mi vybereš. Máš dobrý vkus. Nechám to na tobě."
„Vyberu tedy pár mužů," řekl otec. „Jednoho po druhém je k nám pozveme a ty se pro někoho z nich rozhodneš."
A tak otec přivedl pět nápadníků. První se dceři ani trochu nelíbil. Nelíbil se jí ani druhý, a ona se také nelíbila jemu. Takhle přišel a odešel i třetí a čtvrtý nápadník. Když přišel pátý nápadník, měla dcera pocit, že uvnitř něco pocítila. Nedala však navenek nijak najevo, že toto by mohl být její budoucí manžel.
Než mladík odešel, zašla dcera za otcem a řekla mu: „Otče, tohoto muže mám opravdu ráda. Ten je pro mě tím pravým. Doufám, že mě má rád i on. Mohl by ses ho jít prosím zeptat?" Otec odpověděl: „Zeptám se ho, ale jsem si jistý, že tě má rád. Proč by sem jinak chodil a žádal tě o ruku?"
Otec přišel za mladíkem a zeptal se ho: „Opravdu máš mou dceru rád?"
Mladík odpověděl: „Samozřejmě. Kdybych ji neměl rád, vůbec bych se neobtěžoval sem chodit
A tak bylo dohodnuto datum svatby. V den svatby řekl ženich nevěstě: „Mám pro svou budoucí manželku zvláštní dar,“ a připnul jí na krk náhrdelník.
Ach bože, byl to stejný náhrdelník, který jí před několika měsíci ukradl zloděj! Nevěsta byla celá překvapená. „Odkud máš tento náhrdelník?“ zvolala. „Kdo ti ho prodal? To je náhrdelník, který mi ukradli. Bylo mi tak líto, že jsem o něj přišla. A teď jsi ho od někoho koupil. Když nám povíš, kdo ti ho prodal, můžeme toho zloděje chytit!“
A otec se usmíval a usmíval. Nakonec své dceři řekl: „To já jsem ho požádal, aby se převlékl za zloděje a ukradl ti náhrdelník. Neposlouchala jsi mě. Věděl jsem, že se jednoho dne vdáš a budeš stále stejně nedbalá. Věděl jsem, že to je velmi hodný mladík, a měl jsem pocit, že se do sebe třeba zamilujete a jednoho dne se vezmete. A tak mě poslechl a náhrdelník ti ukradl. Takhle ses naučila opatrnosti. Teď se přestěhuješ do jeho domu. Vždy buď opatrná a pořádně zamykej dveře a zavírej okna. Nedbalost není dobrá vlastnost! “
Dcera se poté odstěhovala do domu svého manžela a vždy byla velmi opatrná. A oba spolu žili šťastně a spokojeně.
