O hloupých služebnících

Žili jednou dva velmi dobří přátelé. Byli k sobě velmi laskaví a jejich přátelství jim přinášelo velikou radost. Jednoho dne řekl jeden přítel druhému: „Chtěl bych, aby ses doopravdy zasmál, a tak ti přivedu ukázat svého sluhu. Jsem si jistý, že jsi v životě neviděl takového hlupáka.“

Přítel řekl: „Zadrž, zadrž! Já mám sluhu, který je určitě mnohem hloupější než ten tvůj."

Řekli si tedy: „Dobrá, uspořádáme soutěž. Oba přivedeme své sluhy a uvidíme, který z nich je hloupější. A pozveme přátele a rodinu, aby se na jejich hloupost podívali."

Domluvili se, kde se setkají, a pozvali všechny své přátele a příbuzné. Když soutěž začala, jeden přítel řekl svému sluhovi: „Podívej, nutně potřebuji diamantový prsten. Myslíš, že bys mi mohl jeden koupit?"

„Samozřejmě," odpověděl sluha: „pokud mi dáte peníze."

Pán mu dal jednu pojšu. Sto pojš je jedna rupie a jedna rupie jsou zhruba dvě koruny. Ale sluha je beze slova vzal a odešel na trh.

Pak řekl druhý pán svému sluhovi: „Mohl bys prosím zajít do mé zahrady a podívat se, jestli tam jsem, nebo ne?"

Sluha odpověděl: „Zajisté, hned tam zajdu." Všichni se smáli a smáli. Co se však nestalo? Ti dva sluhové se na cestě za splněním svých úkolů potkali. Byli to dobří přátelé a jeden z nich řekl: „Co můžeme se svými pány dělat? Jsou to takoví hlupáci. Kvůli svému pánovi se i já musím stát hlupákem. Mám k němu takovou úctu, že vykonávám i hloupé příkazy. Dnes je neděle. V neděli mě požádal, abych mu přinesl diamantový prsten. Dal mi sice peníze, ale dnes je neděle! Jak mám v neděli koupit diamantový prsten, když jsou všechny obchody zavřené?“

Druhý sluha řekl: „Podívej se na mého pána! Neví, koho se má zeptat, když chce vědět, jestli je v zahradě. Neměl by se ptát zahradníka? Zahradník by měl vědět, jestli je pán v zahradě, nebo ne. Proč se na to ptá mě? Teď se tam musím jít podívat, jestli tam je, nebo není.“

Oba měli jasný pocit, že na to konečně kápli. „Neustále si z nás dělají legraci,“ shodli se. „Říkají, že jsme hlupáci. Teď na nás čeká spousta lidí, s čím se vrátíme. Čekají, jestli jeden koupí prsten a druhý zjistí, jestli je pán v zahradě. Ale dneska z pánů uděláme hlupáky my. Vraťme se před ten zástup lidí a ukažme, že hlupáky jsou zde naši páni.”

A tak se sluhové vrátili se založenýma rukama. Jeden z nich řekl svému pánovi: „Vždycky se mi smějete. Ale dnes se chováte jako hlupák vy.“

Pán se naoko podivil: „Proč? Copak jsem ti nedal peníze, abys mi koupil diamantový prsten?“ „Ano,“ odpověděl sluha. „Peníze jste mi dal. V tom háček není. Ale copak nevíte, že dnes je neděle? Dnes jsou obchody zavřené?'

Všichni se smáli a smáli. Pak řekl druhý sluha se založenýma rukama: „Je mi líto. Každý den se mi smějete. Ale dnes jste mě požádal, abych se šel podívat do zahrady, jestli tam jste. Dovolte mi říct, že jste se měl zeptat zahradníka, který v zahradě pracuje, a ne mě. Zahradník by věděl lépe než já, zda tam jste “

Všichni přátelé a příbuzní se smáli, až se za břicha popadali. Nakonec hlasovali a shodli se: sluha, který mluvil o zahradníkovi, soutěž vyhrál!