Král a pradlák

Byl jednou jeden král, a ten měl svého královského pradláka. Muž obvykle odváděl velmi dobrou práci a o královy šaty se vzorně staral, ale jednoho dne tomu bylo jinak. Král byl velmi nespokojený, a tak si nechal pradláka předvolat.

Když králův úředník přišel do pradlákova domu, našel ho, jak se sepjatýma rukama mluví ke svému oslovi. „Vaše Veličenstvo,“ promlouval k němu: „jste tak velký, tak laskavý, tak dobrosrdečný. Svět vám nerozumí. Ani já nedokážu plně pochopit, jak úžasný doopravdy jste. Ale mnoho z vašich poddaných dokonce ani nechce vědět, jak skvělý jste. Jsou tak nevděční!“

Úředník nařídil pradlákovi, aby se ihned dostavil do královského paláce. Sám se vrátil ke králi a hlásil mu: „Dočista se pomátl. Mluvil se svým oslem!“

Uběhla hodina, ale pradlák nikde. Král se na úředníka rozzlobil: „Proč ses vrátil bez něho? Vrať se a přiveď ho osobně.“

Úředník šel tedy znovu do pradlákova domu a spatřil, že muž stále se sepjatýma rukama hovoří se svým oslem: „Vaše Výsosti, jste dobrý a velký. Nemáme žádnou pokoru. Nejsme před vámi dost pokorní.“

Tentokrát úředník pradláka popadl a řekl: „Hned s tím nesmyslem přestaň!“ Přivedl ho ke králi a pravil: „Doslova se modlil ke svému oslovi. Co můžete od takového osla očekávat? “

Král se zeptal: „Proč ses modlil ke svému oslovi? Co se s tebou děje?“

„Říkal jsem si,“ odpověděl pradlák: „že kdybyste mě někdy zavolal k sobě do paláce, protože jsem vám dobře vypral prádlo, měl bych být pokorný. Slyšel jsem, že jsou lidé, kteří před vámi nejsou pokorní, a vy je nemáte rád. Chtěl jsem, abyste mě měl rád, a proto jsem cvičil pokoru tím, že jsem se modlil ke svému oslovi. Nacvičoval jsem, jak bych vám vyjádřil své uznání a obdiv. Ach králi, je mnoho takových, kteří k vám přicházejí, ale neprojevují vám úctu. Jsem z toho smutný.“

Krále ta slova velmi potěšila. Věděl, že je mnoho lidí, kteří mu neprojevují dost úcty. Protože pradlák cvičil pokoru, uctivost a oddanost, král mu odpustil a dal mu spoustu peněz. Řekl mu: „Proboha, per mé šaty dobře! Tentokrát jsi neodvedl dobrou práci, ale jinak si vedeš dobře. Dnes jsi mi řekl milé věci. Vím, že to nejsou jen lichotky, a hluboce mě to dojalo.“