Bláznivý filozof

Byl jednou jeden filozof, který byl známý v celém království. Na jednu stranu byl velice moudrý a všichni ho obdivovali. Na druhou stranu občas působil jako blázen. Lidé mu však jeho bláznivost odpouštěli pro jeho vnitřní moudrost. Všímali si jen jeho dobré stránky. Král se zajímal o moudré muže, a tak měl tohoto filozofa rád. Věděl, že lidé, kteří jsou géniové, se mohou chovat trochu bláznivě.

Jednoho dne tento filozof nadobro opustil svůj dům. V noci spal v jeskyni a během dne se toulal ulicemi a snažil se lidem vyhýbat. Ti, kteří se s ním setkali, se ho ptali: „Proč se pořád potulujete tak sám?“

„Mám k tomu prostý důvod,“ odpovídal filozof. „Vy jste všichni nepoctiví. Hledám poctivého člověka. Jste možná přátelští, ale poctiví nejste.“

Každý byl filozofovým hrubým chováním šokován, protože se každý považoval za poctivého. Ale filozof řekl: „Ani já sám nejsem poctivý, ale hledám poctivého člověka.“

Jednoho dne přivedl dvorní úředník tohoto filozofa před krále a hlásil: „Jeden zloděj dnes něco ukradl. Já spolu s dalším úředníkem jsme zloděje chytili a uvěznili. A jak jsme ho vedli do žaláře, míjel nás tento bláznivý filozof a řekl nám: ‚Dva velcí zloději chytili malého.‘ “

„Nazval nás zloději!“ rozčiloval se úředník. „Co si to dovoluje!“

Král se podíval na úředníka a potom na filozofa. Několik vteřin přemýšlel a potom pravil: „Má pravdu. Všichni jsme nepoctiví.“

„Kdybych nebyl král,“ řekl potom: „vzdal bych se všeho a žil stejný život jako tento muž. Žil bych prostým životem a také bych na zemi hledal poctivého člověka. Jsem král, ale dokonce i pro mě je poctivost něčím, co si nedovedu představit. Je nesmírně obtížné být poctivý, ať se člověk snaží sebevíc. On hledá poctivost v ostatních. Nebýt králem, snažil bych se mnohem upřímněji být poctivý.“