Božská povinnost a nejvyšší odměna ¹⁵

Bůh myslí na svou Povinnost. Bůh medituje na svou Povinnost.

Člověk miluje svou odměnu. Člověk volá po své odměně.

Povinnost prováděná nepodmíněně činí Boha šťastným, a to je to, co On dělá v každém okamžiku.

Odměna získávaná bez úsilí a neustále činí člověka šťastným, a to je to, co vždy očekává a pro co žije.

Ve své lidské povinnosti myslíme na člověka v člověku. Ve své lidské povinnosti vidíme člověka v člověku. To znamená, že milujeme a myslíme na spoutání v nevědomosti.

Naší božskou povinností je meditovat na Boha v člověku. Naší božskou povinností je vidět Boha v člověku, to znamená milovat Božskost v lidstvu.

Lidská povinnost začíná přinucením a velice často končí zklamáním a odporem.

Božská povinnost začíná vnitřní nutností a končí záplavou extáze.

Lidskou odměnou je prchavá radost od bezvýznamného člověka. Lidskou odměnou je umírající láska od slabé lidské bytosti.

Božskou odměnou je neustálá Radost, trvalá Radost, která plyne od Boha. Božskou odměnou je neustálá Láska, všenaplňující Láska od Boha.

Ve svém neaspirujícím životě plníme povinnosti a cítíme, že povinnost je jen jiným jménem pro práci. Cítíme také, že povinnost je požadavek, zatímco odměna je to nejvytouženější potěšení. V našem aspirujícím životě je povinnost spontánní. Ne, nikdy není povinná. A odměna je posilující radostí nezištné služby. V našem životě realizace je povinnost naší božskou pýchou a odměnou je naše slavná, všepřesahující výška.

Ve svém neaspirujícím životě, a dokonce i ve svém aspirujícím životě vidíme, že povinnost předchází odměně. Nejprve přichází povinnost, pak následuje od-měna. V životě realizace je to obráceně: nejprve odměna, potom povinnost. Jak to? Když dá Bůh někomu plnou realizaci, nabízí mu svou všepřesahující Výšku, své nejvyšší Osvícení. Znamená to, že ho přijal za svůj vybraný nástroj. Samotná skutečnost, že Bůh někoho přijal za svůj vybraný nástroj, ukazuje, že již od Boha získal tu nejvyšší odměnu. Později mu Bůh říká o jeho povinnosti: milovat lidstvo, pracovat pro lidstvo, sloužit Božskosti v lidstvu, odhalit na zemi věčný Soucit Boha a projevit věčný Zájem Boha, tady a teď.

Před mnoha lety se někdo zeptal významného indického vědce P. C. Raye, kolik má dětí. Vytáhl z kapsy dlouhý seznam a začal počítat. Uhádnete, kolik dětí měl? Řekl, že má sedmdesát tři dětí, přestože byl svobodným mládencem v tom nejčistším slova smyslu. Potom svému tazateli řekl: „Podívejte, toto všechno jsou mé děti — sedmdesát tři vynikajících studentů. Jsou to mé pravé děti. Nejsem ženatý, ale považuji je za své vlastní děti. Daly mi příležitost sloužit lidstvu, a to je mou povinností. Tím, že sloužím těmto dětem, plním svou nejvyšší povinnost.“

Každý člověk má schopnost sloužit druhým. Pomáhat nám může jen Bůh, a to On dělá vždy. To, co můžeme dělat, je sloužit Bohu tím, že budeme zde na zemi sloužit druhým. Jako služebník Boha má každý jedinec schopnost sloužit lidstvu. Služba je naší jedinečnou povinností.

Povinnost a odměna patří k sobě z duchovního pohledu jako rub a líc jedné mince. Povinnost je člověk-aspirace a odměna je Bůh-Realizace a Bůh-Osvobození. A zároveň, v odměně je věčná cesta člověka, jeho vždy se překonávající cesta, a v povinnosti je Bůh vždy se přeměňující, vždy se projevující a vždy se naplňující Skutečnost zde na zemi i tam v Nebi.

Když si uvědomíme tuto Pravdu, splníme všechny své povinnosti. Nemůže být žádné větší povinnosti než realizovat Vnitřního kormidelníka. Jeho realizovat, Jemu sloužit, Jeho na zemi projevit — proto jsme spatřili světlo dne.