Jak porazit strach ⁴

Naše tělo je omezené, to je důvod, proč má tělo strach. Naše vitálno je nevědomé, to je důvod, proč má vitálno strach. Naše mysl je temná, to je důvod, proč má mysl strach. Naše srdce je neaspirující, to je důvod, proč má srdce strach.

To, co potřebujeme, abychom osvobodili své tělo od strachu, je nádherný zážitek naší duše. To, co potřebujeme, abychom osvobodili své vitálno od strachu, je dynamické a vědomé rozpětí naší duše. To, co potřebujeme, abychom osvobodili svou mysl od strachu, je přeměňující osvícení naší duše. To, co potřebujeme, abychom osvobodili své srdce od strachu, je naplňující dokonalost naší duše.

Strach člověku nedovoluje spatřit tvář nejvyšší Skutečnosti. Strach člověku nedovoluje dosáhnout Zlatého Břehu světa Za. Strach člověku nedovoluje naplnit Boha kvůli Bohu. Avšak Bůh, Tvůrce všeho dobrého, má pro lidstvo bezmezný Soucit, Zájem a Lásku.

Boží Soucit člověka zachraňuje.
Boží Zájem člověka osvobozuje.
Boží Láska člověka naplňuje.

Když na strach myslíme nebo ho opatrujeme nevědomě, strach si s námi s úsměvem potřásá rukou. Když na strach myslíme nebo ho opatrujeme vědomě, strach nás vítězně objímá. Když však vědomě myslíme na svou vnitřní odvahu, Bůh pláče radostí, protože cítí, že zde má svůj vybraný nástroj. Země se obává transcendentálního Světla Nebe. Nebe se obává propastné nevědomosti země.

Bůh říká zemi:
„Mé dítě, nechovej se jako hlupák. Transcendentální Světlo Nebe tě neoslepí. Světlo Nebe tě neodhalí. Naopak, Světlo Nebe tě osvítí. Světlo Nebe tě přemění.“

Bůh říká Nebi:
„Nebuď hloupé. Propastná nevědomost země tě nemůže spoutat, nemůže tě zničit. Naopak, pozemská nevědomost se ti sama nabídne. Budeš to ty, kdo bude transformovat tvář země.“

Bůh říká:
„Potřebuji vás oba — Nebe i zemi.
Nebe! Musíš zemi předat poselství o realizaci.
Země! Musíš nabídnout Nebi poselství o manifestaci, Mé božské Manifestaci.“

Strach pochází z naší hluboko zakořeněné nevědomosti. Nevidíme světlo svou vnitřní vizí. Vidíme ho svým vnějším, lidským, omezeným, pozemským chápáním.

Řeknu vám jeden krátký příběh. Jedné noci šel po ulici starý muž a přišel k provazu. Nebylo téměř vidět a on si myslel, že ten provaz je had. Lekl se, vykřikl a začal utíkat pryč tak rychle, jak jen mohl. Jak potmě utíkal, upadl a zlomil si nohu. Lidé v okolí ho slyšeli volat a křičet, a tak přišli s holemi. Pořád ještě křičel, že na cestě je had, a tak si i ostatní mysleli, že je to had. Potmě začali provaz bít svými holemi a bohužel se začali bít i navzájem.
Křik se neustále zvětšoval, dokud nepřišla další skupinka lidí se světlem a neobjevili, že je to jen kus provazu ležící na ulici, a ne had. A tak když vstoupilo světlo, strach zmizel. Stejně tak v našem lidském životě. Když do našeho vědomí vstoupí světlo, jakýkoliv druh strachu musí zmizet.

Chybí nám světlo. To je důvod, proč se v našem životě tužeb a v našem životě aspirace strach neustále objevuje, vědomě a úmyslně. Jsme-li však dostatečně upřímní na to, abychom šli hluboko dovnitř, a cítíme, že nám patří vnitřní odvaha, tehdy tato vnitřní odvaha může kdykoliv zasvitnout. Je víc než ochotná vyjít do popředí. Vyneseme-li tuto vnitřní odvahu do popředí, je to vědomým probuzením naší vnitřní bytosti. Každý člověk má tuto bytost, avšak bohužel jen velice málo z nás ji chce sytit. Sytíme své tělo, abychom byli silní. Studujeme knihy, abychom nasytili svou mysl. Děláme mnoho věcí, abychom posilovali svou vnější bytost, ale neděláme téměř nic pro to, abychom nasytili svou vnitřní bytost.

Ve své vnitřní existenci můžeme vyrůst v neoblomnou vůli. A když používáme svou neoblomnou vůli, můžeme porazit samotný dech strachu. Naše neoblomná, nezdolná vůle zde na zemi může a také bude svrchovaně vládnout. Potřebujeme jen jedinou věc: ­vědomé uvědomění božského světla, které nám patří. Je naším rodným právem si toto vnitřní světlo uvědomit a naplnit.

Žijeme-li v záři své duše, nemůžeme mít žádný strach, dokonce ani záchvěv strachu. K tomu, abychom neustále žili v božské záři své duše, je zapotřebí jen jedno: vědomý a ustavičný vnitřní pláč. Tento vnitřní pláč se nazývá aspirace, stoupající plamen hluboko uvnitř nás. Když tento plamen stoupá k tomu Nejvyššímu, osvěcuje všechno kolem sebe. Temnota je přeměněna na světlo, strach na sílu, pochybnost na jistotu, nevědomost na moudrost a smrt na Nesmrtelnost.