Cíl dokonalosti ³

Dokonalost je naplňující realizací a naplněným projevením hledajícího. Vše kromě dokonalosti, dokonalé dokonalosti, už na zemi zasvitlo.

Dokonalost je strom.
Dokonalá dokonalost je plod.

Přemýšlení člověka o dokonalosti je jeho nevědomostí. Koncentrace člověka na dokonalost je jeho poznáním. Meditace člověka na dokonalost je jeho moudrostí. Kontemplace člověka na dokonalost je jeho svět osvěcujícím a svět přeměňujícím vnitřním okem.

Poselstvím Boha je dokonalost.
Poselstvím člověka je pokušení.
Poselstvím Boha je dokonalost.
Poselstvím člověka je zklamání.
Poselstvím Boha je dokonalost.
Poselstvím člověka je zničení.

Cíl dokonalosti a duše svobody patří k sobě. Ten, kdo dosahuje stavu duše svobody, dobyl svůj vnitřní život a znesmrtelnil svůj vnější život. Je vybraným nástrojem Boha. Je přímým kanálem Boha. Je představitelem Boha zde na zemi.

Plač a snaž se.

Když pláčeme, abychom spatřili transcendentální Světlo, a když se snažíme zdokonalit svou vnější přirozenost, naše dokonalost nezůstává vzdálená. Dokonalost je naše.

Používej a ovládej.

Když používáme božské v sobě a ovládáme zvířecí v sobě, začíná uvnitř nás svítat dokonalost. Květina dokonalosti rozkvétá.

Dívej se a buď.

Když se Pravdu snažíme vidět Okem Boha, a ne svýma vlastníma očima, a když se vědomě snažíme být odevzdaným nástrojem Boha, dokonalost ihned svítá. Zlaté Vše dokonalosti volá naše aspirující srdce. Je pravda, že dokonalosti nemůžeme dosáhnout přes noc. Realizace nemůžeme dosáhnout hned. Trvá to nějakou dobu.

Řeknu vám jeden příběh. Mladý hledající šel jednou k duchovnímu Mistrovi, aby ho zasvětil, a byl také náležitě zasvěcen. Následujícího dne řekl: „Mistře, teď když jsi mě zasvětil, musíš mi dát realizaci. Chci spatřit Boha.“

Mistr mu řekl: „Mé dítě, jak bys mohl realizovat Boha za jediný den?“

Po dvou dnech řekl: „Mistře, chci realizovat Boha.“

Mistr řekl: „Nejsi připravený.“

O několik dní později opět stejná žádost: „Mistře, chci realizovat Boha.“ Sotva začal svou duchovní cestu. Ještě se do duchovního života ani pořádně nepustil. Teprve nedávno ho Mistr zasvětil a on okamžitě volal po realizaci, aniž by následoval řádnou cestu sebedisciplíny a meditace. Chtěl uskutečnit Boha bez toho, aby plaval v moři aspirace.

Když se šel Mistr koupat do Gangy, pozval tohoto žáka, aby šel s ním. Když byli oba ve vodě, Mistr ho popadl a strčil mu hlavu pod vodu téměř na minutu. Když ho nakonec pustil, zeptal se ho: „Co jsi cítil, když jsem ti držel hlavu pod vodou?“

Těžce oddychuje, žák odpověděl: „Mistře, zoufale jsem potřeboval vzduch! Myslel jsem, že zemřu! Najisto jsem cítil, že pokud se nenadechnu, nepřežiju!“

Mistr řekl: „Dokážeš-li dosáhnout stejného stavu vědomí, pokud jde o Boha — dokážeš-li cítit, že bez Boha nemůžeš žít ani pár minut — tehdy Boha realizuješ. V tu chvíli realizuješ Boha na základě své nejvyšší aspirace. Tvůj nejvnitřnější vnitřní plamen musí hořet a ty musíš neustále plakat po Bohu tak, jako dítě pláče po své matce. Jen tehdy je realizace Boha možná.“

Žák ponaučení pochopil. Vstoupil do duchovního života opravdově a oduševněle a následoval všechny příkazy svého Mistra. Vydal se na duchovní cestu z celého srdce. Ucítil, že je nezbytné vymanit se z oblasti tužeb. Ucítil, že je nezbytné vrůst do stoupajícího plamene aspirace, neustálé aspirace. Realizace potom nezůstala daleko od něj. Boha skutečně realizoval.

Když používáme slovo ‚Nebe‘, cítíme, že Nebe je samým světlem, blažeností a dokonalostí. Kde je však toto Nebe? Je hluboko uvnitř nás, v nejvnitřnějších zákoutích našeho srdce. Vysoké Nebe, vyšší Nebe a nejvyšší Nebe, vše je uvnitř nás.

Když svým bratrům a sestrám nabízíme své oduševnělé myšlenky, žijeme ve vysokém Nebi. Když lidstvu nabízíme výsledky svých oduševnělých činů, žijeme ve vyšším Nebi. Když celému lidstvu nabízíme svou oduševnělou existenci, bezvýhradně a nepodmíněně, žijeme v nejvyšším Nebi.

Každý den můžeme žít v tom nejvyšším Nebi. Bůh nám k tomu dal schopnost. Dal nám možnost. My svou vnitřní možnost a schopnost musíme projevit. Pokud budeme naplněni nezdolnou vnitřní odvahou, dokážeme to.

Bohužel svou vnitřní neomezenou schopnost nepoužíváme. Používáme svou vnější omezenou schopnost. Bojíme se ponořit hluboko dovnitř. Uvnitř je poklad. Uvnitř je klíč. Nevíme, kam jsme klíč dali. Úplně jsme zapomněli, kde se poklad nachází.

V tomto bodě potřebujeme duchovního Mistra, který ví, kde je klíč a kde je poklad. Nedává hledajícímu něco svého. Co dělá, je to, že vynáší do popředí vlastní vnitřní bohatství hledajícího. Realizace Boha není jeho výhradním monopolem. Boha určitě realizuje každý. Je to jen otázkou času. Jeden člověk realizuje Boha díky své vnitřní inspiraci dnes. Jiný Jej realizuje zítra díky své upřímné aspiraci. Každý nakonec v Boží vyvolené Hodině Boha uskuteční.

Ti z nás, kdo jsou upřímní hledající, mohou svou cestu urychlit. Ke svému cíli můžeme jít. Ke svému cíli můžeme pochodovat. Ke svému cíli můžeme běžet. Pokud poběžíme, přirozeně dosáhneme cíle rychleji než ti, kteří ke svému cíli jdou.

Cíl dokonalosti. Zde na zemi musí být projevena dokonalá dokonalost. Ale jak? Svou cestu musíme začít s inspirací. Každý den musíme hluboko uvnitř sebe, ve všech svých činnostech cítit nutnost inspirace. Bez inspirace není žádné skutečné dosažení.

Potom musíme jít o krok dále. Po inspiraci musíme cítit důležitou nutnost aspirace. Abychom dosáhli Zlatého Všeho, abychom spatřili Zlatý Břeh vždy se překonávajícího Za, musíme aspirovat. To je to, co čekáme od aspirace, stoupajícího plamene uvnitř nás.

Aspirace zahrnuje meditaci. Když meditujeme, musíme cítit, že vstupujeme do Nekonečnosti, Věčnosti a Nesmrtelnosti. To nejsou jen nejasná slova, ale naše skutečná vlastnictví. Je naším rodným právem znovu vědomě získat svá božská vlastnictví — Nekonečnost, Věčnost a Nesmrtelnost.

Když jsme ve své meditaci pokročilí, když nám začíná nabízet své plody, vstupujeme do říše realizace. Nejvyšší Pravdu realizujeme v tomto těle zde na zemi. K tomu, abychom realizovali Boha, nemusíme chodit nikam jinam. K tomu, abychom se zabývali duchovností, nemusíme odejít do himalájské jeskyně nebo sedět na zasněžené hoře. Ne, duchovností se musíme zabývat uprostřed hluku a shonu života. Musíme přijmout život na zemi takový, jaký je a potom ho přeměnit. Pokud se života budeme obávat, pokud se mu budeme vyhýbat, naše realizace Boha nám zůstane navždy vzdálená. Nejvyšší Pravdu musíme realizovat zde na zemi.

Ale dokonce ani realizace nestačí. Po realizaci musíme své poznání odhalit. Pokud své poznání neodhalíme, budeme se chovat jako lakomci, kteří si hromadí své bohatství. To není správné. Své poznání musíme nabídnout lidstvu v podobě odhalení.

Nicméně ani odhalení nestačí. Musíme vstoupit do oblasti projevení. Jestliže neprojevíme to, co jsme zde na zemi realizovali, jestliže Matka Země nedostane plody naší realizace, aby si je navždy nechala, nikdy nemůžeme být opravdově naplněni. Matka Země musí být nasycena plody naší realizace. Zde na zemi musí dojít k projevení realizace, a když k němu dojde, dokonalost dozajista zasvitne. Dokonalá dokonalost není nic jiného než úplné projevení Transcendentální Vůle Boha zde na zemi.

My všichni jsme hledajícími nekonečné Pravdy. Je naší svatou povinností vystoupit vysoko, výše, nejvýše. Každá lidská bytost přišla na svět s poselstvím dokonalosti.

Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nerealizovaná.
Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nenaplněná.
Žádná lidská bytost na zemi nezůstane nedokonalá.

Realizace, naplnění a dokonalost: to jsou tři sourozenci. Realizace je v rodině nejmladší, naplnění prostřední a dokonalá dokonalost nejstarší. Tito tři sourozenci musí jít společně. Musí kráčet po poli aspirace. Musí plavat v moři meditace. Musí létat na modré obloze kontemplace.

K realizaci Boha, odhalení Boha a projevení Boha může dojít jen tehdy, když cítíme, že se musíme překonávat. Náš dnešní cíl není konečným cílem. Dnešní cíl musíme zítra překonat. Dnešní cíl je základním kamenem. Musíme se neustále překonávat, a zatímco se budeme překonávat, hluboko uvnitř sebe budeme chovat poselství dokonalosti.

Pokud cítíme, že aspirace je jediná věc, kterou potřebujeme, jediná věc, o kterou se snažíme, tehdy se ve všech našich činnostech musí objevit dokonalost. Klíč, který nakonec otevírá dveře dokonalosti, je aspirace.