Překážky na duchovní cestě

Poté, co vstoupíme do světa aspirace a duchovnosti, nebude Bůh do naší mysli a našeho života vnášet více tužeb a nečistot. Je to On, kdo nám dal aspiraci, tak proč by nám měl přidávat touhy, které jsou opakem aspirace? Ne. Nebude tímto způsobem záměrně bránit našemu pokroku. Zdá se, že se v nás tyto touhy najednou objeví, ale ony ve skutečnosti nejsou nové. Existovaly v našem životě již dříve, my jsme je ale nezaznamenávali tak silně, protože náš život byl zcela zahalený nesčetnými touhami.

Když si začneme být vědomi božského vnitřního života, když se začneme modlit a meditovat, uvědomíme si, že touha je jako tygr, jako divoké zvíře, kterého jsme krmili a krmili, a uvědomíme si, že již není třeba ho nadále živit. V tu chvíli se na nás naše touhy rozhněvají. Řeknou: „Po celou dobu jsi nás krmil a my jsme ti za to nanejvýš vděční, ale teď jsi nás začal trýznit hladem.“ Poté se všechny tyto rozzlobené touhy spojí a napadnou nás všemi možnými způsoby, zapříčiní potíže v rodině, s přáteli, v práci, v emocionálních vztazích a podobně.

Když vedeme běžný život, nemáme intenzitu. Dnes máme jednu touhu, zítra čtyři a další den deset nebo dvacet. Dokonce i ve snaze dosáhnout a naplnit naše vlastní touhy jsme intenzivní jen zřídka. Naše touhy jsou pouze přání. Nemáme schopnost nebo snahu pracovat na jejich naplnění. Chceme být bohatí, slavní, velcí, oslniví nebo krásní, ale na dosažení těchto tužeb nedokážeme pracovat, dokonce se za jejich naplnění nebudeme ochotni ani upřímně modlit.

Když hledající vstoupí na duchovní cestu a nepřijme ji celým svým srdcem, nebo pokud není dostatečně pokročilý, mohou během jeho meditace vyjít do popředí ty stejné touhy. Začne přemýšlet: „Tento člověk je velice bohatý, tento velmi krásný, tento má některé velmi dobré vlastnosti, které já nemám.“ Zatím, co se modlí pro Mír, Světlo a Blaženost, jedna část jeho bytosti může vědomě a záměrně uchovávat touhu stát se multimilionářem. V ten okamžik se intenzita meditace hledajícího střetne s těmito pozemskými touhami. Co se potom stane? Intenzita meditace vstoupí do těchto tužeb a učiní je mnohem silnějšími, než původně byly.

Nevědomě či vědomě dovolujeme, aby do nás vstupovaly myšlenky, a intenzita naší meditace je zvětšuje a posilňuje. Nejvyšší nám ale tyto překážky nedal. Dal nám aspiraci, abychom se modlili pro Mír, Světlo a Blaženost. Ztotožňovali jsme se s touhami po mnoho, mnoho let. A když chceme toto spojení přerušit, naši staří přátelé nám řeknou: „Kam jdeš? Proč bychom ti měli dovolit jít do jiné místnosti? Ty s námi nejsi spokojený? Dokonce i když s námi nejsi spokojený, jedl jsi s námi u jednoho stolu. Teď je čas zaplatit. Nedovolíme ti odejít.“ Budou bojovat vší silou, aby nás vrátili do svého panství. S velkými obtížemi jsme vyšli z jejich místnosti a vstoupili do místnosti aspirace. Poté tyto touhy přicházejí a pochlebují nám. Dávají nám pocítit, že nepotřebujeme tyto aspirující vlastnosti, že Mír není skutečný, Světlo není skutečné, Blaženost není skutečná. Říkají: „Nezůstávej tam. Vrať se k nám, tam, kde je vše skutečné. My naplníme tebe a ty naplníš nás.“

Je to prostřednictvím neosvícené mysli, jak se nás touhy pokouší získat dokonce i poté, co jsme vstoupili do života aspirace. Nejlepší věc, co můžeme udělat, je nikdy nedovolit žádné nečistotě ve formě touhy, pochybnosti, úzkosti, žárlivosti nebo jakýchkoliv neaspirujících myšlenek vstoupit do naší mysli v průběhu meditace. Vstoupí-li do nás touha, když nemeditujeme, není dobré ji uchovávat; je ale nekonečně horší ji uchovávat během naší meditace. Uchováváme-li touhu nebo nějakou nečistou myšlenku během meditace, jednoduše zesilujeme moc této negativní síly a ztěžujeme si tak naši duchovní cestu.

Všem hledajícím bych chtěl říct, aby byli v průběhu své meditace velmi opatrní. Pokud nedokážete setrvat ve své nejvyšší, nejčistší a nejhlubší meditaci déle než pět minut, nevadí. Když se mysl začne potulovat, můžete v tichosti recitovat duchovní básně, opakovat mantry, či zpívat duchovní písně. Ale nedovolte mysli, aby vstoupila do světa tužeb. Je lepší stavět si vzdušné zámky, kde je pouze sladkost a představy, protože pokud si budete pěstovat touhy, tak vás stáhnou.

Vstoupí-li ale touhy do našeho života aspirace, nesmíme se jich obávat. Musíme je vnímat jako překážku. Je pravda, že pokud na cestě nebudou problémy a překážky, poběžíme rychleji. Ale pokud na ní překážky jsou, pokaždé když jednu překonáme, získáme dodatečnou sílu a povzbuzení pokusit se překonat další. Nestojí-li nám v cestě překážky, jsme šťastní. Ale pokud nějaké máme, jelikož jsme se dlouho přátelili s nevědomostí, měli bychom mít sebedůvěru, že je budeme schopni přeměnit, protože máme aspiraci, vnitřní podnět projít skrze všechny překážky a dosáhnout Cíle.

Půjdeme-li hluboko dovnitř, můžeme každou nesnáz vnímat jako laskavost. Dříve jsme na své problémy byli sami. Nyní jsme se stali vědomými hledajícími, takže do našich životů vstoupila Boží Milost. Boží Milost neustále pomáhá hledajícímu. Stojí mezi problémem a hledajícím. Pokud někdo spatří milióny potíží poté, co upřímně vstoupí na duchovní cestu, potom je může rovněž chápat jako milióny požehnání, protože Boží Milost je uvnitř nich a osvěcuje je. Čím dříve se před námi potíže objeví, tím lépe, jelikož je tak můžeme rovnou překonat. Neměli bychom být nevděční Bohu, ani bychom neměli proklínat náš osud, když se objeví nějaké obtíže. Měli bychom být vděční Bohu, že vynesl napovrch všechny naše nečistoty, aby byly osvíceny a přeměněny tak rychle, jak je to jen možné. Našim nepřátelům se musíme postavit a porazit je buď dnes, nebo zítra. Učiníme-li sami sebe hodnými Božího Soucitu a Milosti, budeme snadno schopní překonat naše problémy. Hledáme-li nedostatky v Zákonu Nejvyššího nebo ve způsobu, kterým koná, děláme chybu. Musíme cítit, že máme štěstí, protože jsme vstoupili na duchovní cestu. Ti, kteří se nevydali do moře duchovnosti, kteří si stále libují v potěšeních z tužeb, dokonce ještě nespatřili potíže, které je obklopují. Jsou zcela spokojení s potěšením, které je vždy následováno frustrací. Neví, že existuje něco jiného, co potřebují, a tím je Boží vnitřní Svoboda, vnitřní Světlo, vnitřní Blaženost. Ti, kteří jsou probuzení, by měli být rádi, že mají přinejmenším schopnost vidět cíl, který mají před sebou. A pokud jsou na jejich cestě překážky, potom jim tyto překážky nemohou zabránit, aby běželi vstříc Cíli.

Creative Commons License
Na toto dílo se vztahuje licence Creative Commons s atributy: "Uveďte autora", "Neužívejte komerčně" a "Neměňte obsah".

Sri Chinmoy, Čistota: mladší sestra Božskosti.Poprvé vydáno nakladatelstvím Madal Bal v roce 2015.

Toto je 160th. kniha, kterou Sri Chinmoy napsal od svého příchodu na západ v roce 1964.

Poznámka:

Zveřejňujete-li na jiných stránkách zkopírovaný text, doplňte prosím následující informace o licenčních podmínkách:


Sri Chinmoy
Z knihy Čistota: mladší sestra Božskosti, dostupné pro zveřejnění podle "Creative Commons license"

Close »