Ve své meditaci a ve svém duchovním životě cítím, že bojuji proti času, kvůli mé nedočkavosti dosáhnout cíle. Je to špatný postoj?

Sri Chinmoy: Cítíte-li, že bojujete proti času, pak bych vám chtěl říct, že děláte žalostnou chybu. Tato vaše inkarnace není první ani poslední. Řekněme, že jste meditovali v předcházejících inkarnacích; a v této inkarnaci jste meditovali také pár let.

Jestliže cítíte, že vás každý okamžik vede k vašemu cíli, pak je tento pokrok sám o sobě určitým dílčím cílem. Božský pokrok, skutečný pokrok, nemůžete od svého cíle oddělit. Místo bojování s časem byste se co nejvíce měli snažit, abyste z každé vteřiny získali duchovní užitek, duchovní pokrok. Pokaždé, když uděláte pokrok, musíte cítit, že jste se dotkli něčeho z cíle samotného, jeho maličké části. Takto budete cítit, že skutečně postupujete vpřed.

Chceme-li dosáhnout úplného Cíle, musíme se odevzdat věčnému Času, Božímu Času. Co to znamená? Právě teď cítíte, že vaše odpovědnost je realizovat Boha zítra. Právě v tomto okamžiku chcete realizovat Boha hned. Máte dojem, že právě to potřebujete. Jestliže však cítíte, že Bůh potřebuje vaši realizaci nekonečně více, než ji potřebujete vy, pak vidíte, že se stává Jeho zodpovědností. Stává se to problémem Boha, aby vám dal realizaci, buď dnes nebo zítra nebo o několik let později nebo kdykoliv bude chtít. Bůh bere tuto zodpovědnost na svá bedra velice upřímně. Koneckonců, je to On, kdo se chce projevit v nás a naším prostřednictvím. A zůstaneme-li nerealizovaní, jak se bude moci uvnitř nás a naším prostřednictvím naplnit? A tak je to Boží nejvyšší povinnost, aby nás udělal realizovanými. Musíme si ale uvědomit, že Bůh má svůj vlastní vybraný čas. Nemůžeme na čas naléhat. Nemůžeme to dostat za každou cenu. Je to Jeho Čas; On nám to musí nabídnout v Jeho vybrané Hodině. My jen musíme být svědomití, upřímní, horliví, oddaní a odevzdaní Jeho Vůli. To je to, co od nás očekává — upřímnou aspiraci a odevzdanost.